Anna Maria Jopek

Anna Maria Jopek | foto: PJ Music

Přijíždí „Ta Polka, která natočila album s Patem Methenym“

Na programu dalšího koncertu Agharta Prague Jazz Festivalu stojí jméno polské zpěvačky Anny Marie Jopek. Vystoupí 3. listopadu v Lucerna Music Baru.

Anna Maria Jopek je jednou z těch zpěvaček, které bourají předsudky vůči jazzu jako takovému: není ani stará, ani ošklivá, ani do sebe zahleděná, ani fundamentalistická. Je pravým opakem toho všeho.

Vystudovala varšavskou Chopinovu hudební akademii, obor klavír, posléze se nicméně vrhla na zpěv. Ten jazzový pak studovala na jazzovém oddělení Manhattan School of Music v New Yorku.

Anna Maria Jopek má za sebou dlouhou řadu nahrávek. Ačkoli je řazena především k jazzu a polští kritici obdivují mimo jiné její cit pro swing, zpěvačka sama se nebrání nejrůznějším přesahům a v její hudbě se prolínají i vlivy polského folkloru, rocku i populární hudby. Na společných pódiích se ostatně objevila s řadou podobně "bezhraničních" umělců, jako je třeba Bobby McFerrin nebo Sting.

Jednou z kuriozit její diskografie je například účast na živém albu Nick Cave i Przyjaciele (2001), jehož nahrávání se australský rocker sám zúčastnil. Anna Maria Jopek zde zpívá ženské party ve skladbách Henry Lee a Where The Wild Roses Grow (v polském překladu Tam, gdzie rosną dzikie róże).

Tím, co Annu Marii Jopek doslova "vykoplo" nejprve do evropského a posléze i do světového povědomí, je ovšem jiná nahrávka: společné album s věhlasným kytaristou Patem Methenym, nazvané Upojenie. V Evropě vyšlo v roce 2002, právě v těchto dnech na labelu Nonesuch míří v o tři bonusové nahrávky rozšířené verzi do Ameriky.

Jaké je album Jopek s Methenym

Kytarista Pat Metheny sice prošel spoluprací s písničkářkou Joni Mitchell, v posledních letech se však prakticky výhradně věnuje instrumentální hudbě. I proto nese jeho společné album s polskou zpěvačkou Annou Marií Jopek pečeť výlučnosti. Výjimečný je i princip repertoáru dvojice, kterou doprovázejí další zejména polští hudebníci: většina skladeb je z Methenyho starších alb a jedná se o polsky dodatečně otextované instrumentálky. Album se pohybuje zhruba ve dvou rovinách, zcela komorní, kde Metheny exceluje s akustickými nástroji (včetně kuriózní na zakázku postavené 42strunné kytary), a široce instrumentované, korespondující s "velkou" Pat Metheny Group. V těchto chvílích písněmi kromě hráčského fusion-backgroundu prosvítá hudební současnost v práci s rytmy a elektronikou. Album je přitom oproštěno od popjazzové jásavosti, ke které měl v některých obdobích své kariéry Pat Metheny tendenci. Nálada nahrávek je spíše jaksi šerosvitná, společné vyladění doslova bezbariérové kytary i hlasu na mnoha místech absolutní.