RECENZE: Zadumanější než dřív, ale zpívá pořád skvěle. Prostě Pink

Americká zpěvačka Pink na desce Hurts 2B Human zpívá o tom, jak bolí být lidskou bytostí. Nachází tu polohy, na které od ní nejsme zvyklí. Ale díky tomu, že stále disponuje skvělým hlasem, baví posluchače i v těch svých zadumanějších okamžicích.

Pink se daří věc vskutku nečekaná. Totiž nahrát píseň s nejotravnějším efektem, který hudební průmysl dokázal vyprodukovat, a nepůsobit přitom trapně. Řeč je o automatickém dolaďování v písni (Hey Why) Miss You Sometime. Skladba se objevuje na aktuální zpěvaččině desce Hurts 2B Human, a zaprvé je to hravá kompozice s prvky funky a zadruhé tu Pink dokazuje, že „autotune“ používá pro zpestření, protože už v refrénu zpívá naplno, jak jsme od ní zvyklí.

Ale zase nepřechvalme. Ve skladbě 90 Days dolaďovač zpěv její i hostujícího zpěváka Wrabela vlastně jen zdvojuje, což by mohlo být zábavné, ale jde tak trochu o opakující se vtip. A do třetice stejný efekt slyšitelně zazní ještě ke konci skladby Circle Game.

Nicméně to jsou jen drobné ukázky z docela košaté a povedené desky. Nahrávka začíná rozjetou Hustle, kterou si Pink vybrala i za druhý singl z alba. Dává to smysl. Tím pilotním totiž byla píseň Walk Me Home, klenutě vystavěná balada, jejíž chytlavý refrén by pasoval třeba na stadionové show kapely Imagine Dragons. Hustle přináší protipól. Šlapající rytmus, přidrzlý vokál a občasné šťavnaté výrazy. Jako otvírák desky naprosto ideální.

Tematicky je Pink zadumanější, než je v krajině popu zvykem. Třeba v písni My Attic, jež bude jistě dalším skvělým koncertním číslem, podmanivě líčí svá tajemství jako obsah podkroví, kam se opatrně odvažuje pustit partnera. K potřebné rozmanitosti přispívají čtyři hosté, se kterými si zpěvačka střihla duety. Výtečná je píseň plná vyjádřených pochybností Love Me Anyway, kde Pink zdatně sekunduje country písničkář Chris Stapleton.

Hurts 2B Human

70 %

Autor: Pink

Trochu moderního tanečního rytmu si zpěvačka, která na koncertech ráda létá nad publikem na laně nebo v zorbingové kouli, dopřává ve skladbě Can We Pretend, odsýpá také píseň We Could Have It All, ale dojem z přemýšlivých pasáží úplně nepřebíjí.

Pink nabízí trochu jiný projev, než na jaký jsme u této popové akrobatky zvyklí, ale to neznamená, že by písně z alba Hurts 2B Human (v překladu Bolí to být člověkem) nedosahovaly na její standard. A ani tolik nebolí je poslouchat. Jen je tedy zajímavá představa, v jaké podobě bude zpěvačka novinky prezentovat naživo. Protože skotačivou show nepůjde napasovat na všechny.