Zatímco ve světě blues je vcelku běžné, že si jednotlivec coby hvězda najímá doprovodné muzikanty na jednotlivá turné či natáčení desek, jsou i výjimky. Jednou z nich jsou právě The Teardrops (Slzy). Ne že by nikdy nezměnili sestavu, avšak pracují vždy jako kompaktní kapela, společně tedy točí desky a společně i koncertují. Osvědčuje se jim to: v nejprestižnější bluesové anketě Blues Music Awards (dříve W. C. Handy Awards) už několikrát zvítězili v kategorii Kapela roku. A skvěle soudržně hrají i na aktuálním albu Midnight Blues (Půlnoční blues).
Jejich frontman Magic Slim nepatří mezi bluesové inovátory, je však především kytaristou s naprosto nezaměnitelným rukopisem. Ve svých jedenasedmdesáti letech je jedním z nemnoha hráčů, které - pokud jste je už někdy předtím slyšeli - poznáte po několika tónech. Hraje přímočaře, vlastně velmi prostě a bez kudrlinek, se kterými to někteří jeho žánroví kolegové občas až přehánějí v neprospěch tahu celé skladby. To u Magic Slima, odchovance ikony bluesové kytary Magic Sama (který svému následovníkovi, vl. jm. Morrisu Holtovi, také určil pseudonym), rozhodně nehrozí.
Slimova alba se samotnou hrou příliš neliší, jedou na vlně ortodoxního chicagského blues ve formě 50. let, které bylo do značné míry pouze elektrifikovanou verzí akustické podoby žánru z Delty Mississippi. U hudebníků tohoto typu - často označovaných za "americké národní poklady" a podobně - se nečeká progres, jejich fanouškům stačí, když čas od času natočí album, které je variací toho předešlého. S tím se ale Magic Slim zcela neztotožňuje.
Ačkoliv jeho rukopis je usazený a podstata hudby stejná, drobné "výchylky" určují přizvaní spolupracovníci. Když například v roce 2002 vydal album Blue Magic, jako producenta a hosta si pozval newyorského bluesrockera Popa Chubbyho - a jeho album bylo rázem nepřeslechnutelně tvrdší. Předposlední řadovou desku (a DVD) Anything Happen (2005) pro změnu natočil živě, aby byla uchována koncertní forma, díky níž jeho kapela získala pověst, kterou má.
Magic Slim & The Teardrops: I´m A Bluesman
Hrozbě "stejnosti" Magic Slim tentokrát na Midnight Blues předešel pozváním řady zajímavých hostí, z nichž ten největší diamant přichází už ve druhé písni: nejslavnější žijící hráč na foukací harmoniku James Cotton (v písni You Can´t Lose What You Ain´t Never Had od Muddyho Waterse, v jehož kapele Cotton léta hrával). Harmonika je na Slimových deskách věcí výjimečnou, stejně jako slidekytara, kterou drží v rukou další host Little Ed Williams, a dechy, které znějí v závěrečné soulové písni Loving You Is The Best Thing That Happened To Me.
Další dva slavní kytaristé Lonnie Brooks a Elvin Bishop už jen dobarvují lákavý seznam důvodů, proč se albu Midnight Blues věnovat se zvýšenou pozorností; dalším je i nesmírně zábavný předěl v podobě tradicionálu Going Down The Road Feeling Bad, neboli čítankově čistokrevné "bělošské" country.
V žánru "oldschoolového" blues velmi dobré album stojí nejen za to slyšet z přehrávače. Bude nepochybně příjemné se vydat i na Slimovo vůbec první vystoupení v České republice. Bude v sobotu 18. října jednou z hlavních hvězd XII. ročníku Mezinárodního jazz & blues festivalu v Ústí nad Labem.
Magic Slim & The Teardrops: Midnight Blues
vyd. Blind Pig/Classic, čas 47:19
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
