Sobotní i nedělní koncert byl lekcí disciplíny, respektu a porozumění orchestru mezi sebou vzájemně i vůči dirigentovi. Program, v němž se daly vysledovat česko-britské akcenty, zahájila Symfonie č. 7 Miloslava Kabeláče (1908-1979), která v Praze naposledy zazněla symbolicky roku 1968.
Je to střízlivě impozantní dílo s výrazným morálním apelem vtěleným do jednotlivých slov, která přednáší recitátor. Jeho partu se ujal Otakar Brousek, orchestr potvrdil pověst specialisty schopného rychle a dobře absorbovat soudobou hudbu.
Šostakovičovu Symfonii č. 6 Britové zahráli s opojným zvukem a napětím, které posluchači skoro nedovolilo vydechnout. V Beethovenově Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 osvědčili svoji univerzalitu jako partneři sólistky. Pianistka Elisabeth Leonskaja, která nahradila Piotra Anderszewského, předvedla poněkud subtilnější hru, než by se na Beethovena slušelo.
V přídavcích orchestr zahrál dramaticky vypjatou mezihru z Brittenova Petera Grimese a jeden z Dvořákových Slovanských tanců.
Dvě skladby inspirované smrtí blízkých osob vyplnily druhý večer, který snad ještě překonal ten první. Sinfonii da Requiem "svého" Benjamina Brittena zahrál orchestr skvěle, ale způsob, jakým podal symfonii Asrael Josefa Suka, vejde do dějin.
Velkolepá skladba, pojmenovaná podle anděla smrti, v cizině jen pomalu proniká do povědomí. Britové ji však pod Bělohlávkovým vedením zahráli s takovou propracovaností, jednolitostí a emocionalitou, že zcela uchvátili.
Smrt je neodvratitelná, život vzniká znovu a občas je veselý - proč tedy po meditativním programu nepřijmout kontrastní přídavky? Skočná z Prodané nevěsty, Dvořákův Slovanský tanec a Pochod č. 1 Edwarda Elgara korunovaly triumf orchestru a jeho šéfa.
PRAŽSKÉ JARO
Symfonický orchestr BBC - dirigent Jiří Bělohlávek, Elisabeth Leonskaja - klavír, 31. května
Hodnocení: 90 %
Symfonický orchestr BBC - dirigent Jiří Bělohlávek, 1. června
Hodnocení: 100 %
