Loňský březen a předávání hudebních Cen Anděl. V kategorii Sólový interpret roku zvítězil Miro Žbirka se svým Double Album. Žbirka je jedním z mála zpěváků, kteří dokázali pokořit v někdejší československé soutěži Zlatý slavík Karla Gotta. Stalo se v roce 1982 a po Waldemaru Matuškovi byl Žbirka teprve druhým umělcem, jemuž se to povedlo.
| foto: David Neff, MAFRA
Od těžkých začátků v 70. letech k dokumentu Meky. Miro Žbirka bilancuje
Jeho hudba, to je mix britské lehkosti a slovanské rozervanosti, za něž vděčí anglické matce a slovenskému otci. Životní cestu Miroslava Žbirky (67), kterou kromě nezvyklé genetické kombinace ovlivnilo i několik tragických událostí, rekapituluje celovečerní dokument Šimona Šafránka s názvem Meky, který měl 8. července premiéru.
Film Meky, vytvořený z vašich výpovědí, klipů, skladeb i dobových archivních záběrů, jste viděl až v okamžiku, kdy už do něj nebylo možné zasáhnout. Co vás v něm nejvíc překvapilo? Že se nenudím. Myslím, že jsem celkem objektivní a sebekritický, byl jsem zvyklý na nějaké dokumenty, dvacetiminutové, čtyřicetiminutové, ale aby byl zajímavý osmdesátiminutový film, to je taková zodpovědnost, jako by vám někdo řekl, že máte natočit dvojalbum nebo trojalbum a naplnit ho kvalitními písněmi. Takže když to skončilo, byl jsem potěšený, že ačkoliv svůj příběh znám, nenudil jsem se. Ulevilo se mi, že je to o něčem, nejen o mně, ale taky o konkrétní době.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
