Kulhavá sušenka kombinuje rap s rockem

Floridská partička Limp Bizkit, která prodala 8 milionů nosičů svého předchozího alba Significant Other, přichází s čerstvou deskou. Kapela oscilující mezi rapem a rockem dala své novince poněkud komplikovaný název - Chocolate Starfish and the Hot Dog Flavored Water. Na desce se samozřejmě objevil i hitový singl Take a Look Around, který posloužil jako titulní melodie filmu Mission Impossible II.

Skupina Limp Bizkit (Kulhavá sušenka) vznikla v roce 1994 ve floridském Jacksonville. K slávě jim pomohlo, že koncertovali se skupinou House of Pain, jejíž člen DJ Lethal se nakonec přidal k Limp Bizkit. Nyní má skupina pět členů: Wes Borland (kytara), DJ Lethal, Fred Durst (zpěv, kytara), John Otto (bicí) a Sam Rivers (baskytara).

Jejich debutového alba Three Dollar Bill Y'all$ se prodalo jeden a půl milionu kopií. Po tomto úspěchu skupina vsadila na pořádání nepřetržitých turné, živých show a účastnila se hudebních festivalů. Propagace se jim vyplatila a jejich dalšího alba Significant Other se prodalo přes 8 milionů kusů. Od 16. října 2000 lze v České republice koupit jejich třetí album s názvem Chocolate Starfish and the Hot Dog Flavored Water.

Limp Bizkit: Chocolate Starfish and the Hot Dog Flavored Water

Délka: 52 minut

1. Hotdog

2. My Generation

3. Full Nelson

4. My Way

5. Rollin'

6. Livin' It Up

7. The One

8. Getcha Groove On

9. Take A Look Around

10. It'll Be OK

11. Boiler

12. Hold On

Recenze Martiny Kotrbové
Taková instatní modla

Rocková kapela Limp Bizkit je za oceánem skutečným trhákem, který v prodejnosti soupeří s největšími popovými hvězdami. Pomiňme teď skutečnost, že Limp Bizkit hrají tvrdou rockovou muziku, kterou si v Evropě najde jen hrstka věrných. Otázka zní spíše takto: jak je možné‚ že si tak pevnou, možná dokonce kultovní pozici získá kapela, která vykrádá, kam se podívá, a jejíž texty jsou tak hloupoučce průhledné? Odpověď: protože dělá přesně to, co si publikum žádá. Nelze samozřejmě s jistotou tvrdit, že se ze strany muzikantů jedná jen o chladnou vypočítavost, nicméně jejich nové album hovoří dost jasně.

Nejčastěji postiženými "zdroji" jsou Korn, kteří snad jediní přišli v poslední době v tvrdém rocku s něčím neotřelým, a rapmetaloví Rage Against The Machine. Obě tyhle kapely podnítily řadu napodobovatelů a Limp Bizkit rozhodně patří mezi ty zdatnější a řekněme i talentovanější. Až potud by vlastně na jejich albu nebylo zas tak nic neobvyklého, mezi plagiátory jsou ovšem Limp Bizkit unikátem v tom, že čerpají z různých stran hudebního spektra. Dunivé kytary se náhle zlomí tu do "depresářského" alternativního popu ve skladbě The One, tu třeba do moderního amerického rapu (hostují zde rappeři Redman, Method Man a DMX). Písnička Hold On je zase jako vystřižená ze zpěvníku seattleských Alice In Chains - částečně též proto, že tu vokálem přispěl Scott Weiland, zpěvák kapely Stone Temple Pilots, před časem obviňovaný z plagiátorství mimo jiné právě Alice In Chains. Roztomilá absurdita.

Pravda, všechny tyhle hudební výlety lze interpretovat jako snahu o originalitu - ale na to působí až křiklavě nevěrohodně; stejně jako naivně nenávistné texty nabité vulgarismy, jejichž filozofii lze shrnout slovy "všechno je špatně". Limp Bizkit zkrátka přesně vystihli vkus amerických teenagerů. Servírují jim výtah současných módních žánrů doplněný programovou naštvaností na celý svět. A tak se z nich staly modly.

Limp Bizkit

Limp Bizkit

Obal CD


Témata: Korn, Limp Bizkit