Jistě, Knopfler se k minulosti obracel už na první desce Dire Straits (1978), v šedesáti však jeho hudební geny vystupují více na povrch. Stejně jako jeho předchozí tituly, i nová deska potvrzuje, že má rád lidovou hudbu.
V písních Border Reiver nebo Before Gas And TV zazní skotské píšťaly, flétny; kořeny těchto Knopflerových melodií leží někde v keltských baladách. Písně na albu Get Lucky plynou ve volných, vláčných tempech; Mark Knopfler zkrátka nikam nespěchá, aniž jeho muzika ztrácí vnitřní napětí.
A výtečně k ní sedne Knopflerův zasmušilý hlas. Ani jeho kytara se nevzpíná nad hudebním řečištěm, spíše jím prochází nebo je přibarvuje ornamenty a linkami, které stojí za to poslouchat třeba jen pro jejich zvláštní šerosvitný tón. Jen v písni You Can’t Beat The House si Knopfler odskočí k blues.
Ačkoli nahrávka má jadrnější přišlápnutí v tempech, Knopflerova kytara si i zde ponechává typický jas v tónech i náladě. Snad aby podtrhl svou zálibu ve filmové hudbě z 60. let, přizval si k písni Monteleone smyčce.
Ale zachází s nimi střídmě, komorně a spíše jimi zdůrazňuje tradiční pojetí aranžmá. Skladbu Piper To The End věnoval strýci Freddiemu, dudákovi ze skotského batalionu, který byl zabit v roce 1940 ve Francii.
Knopfler zůstává melancholik se vším všudy, jeho písně okamžitě nastolí náladu, které by odpovídaly spíš podzimní plískanice a oheň v krbu. Knopflerův hlas i jeho kytary umějí dobře vyprávět. A zůstávají nenápadně podmanivé.
MARK KNOPFLER: Get Lucky
52:45 minut
399 korun
HODNOCENÍ MF DNES 70%
