Kryštof ve čtvrtek odstartuje v Havířově akustické turné k právě vydané desce Poločas. Většina prvních koncertů je již vyprodaná, Kryštof proto v každém městě přidává další koncert.
Proč Kryštof vydává výběrové album právě teď? Neslavíte kulaté výročí ani nic podobného.
Protože jsem si říkal, že by trvalo hrozně dlouho, než nám vyjde nová deska. Máme ji naplánovanou nejdříve až na konec roku 2009, potřebujeme čas na to, abychom dali dohromady nové písničky. Tohle není "úplná" Best Of deska, proto se jmenuje Poločas. Je to výběr za dobu, o níž si myslím, že by mohla být poločasová.
Myslíte, že jste teď někde v polovině své kariéry?
Zhruba ano. Máme za sebou čtyři desky a jeden živák, takže kdybychom natočili ještě čtyři další, byl bych spokojený. Nevadilo by mi, kdybychom byli někde v polovině.
Na přebalu Poločasu jste vyfocení jako fotbalové mužstvo. Má to něco znamenat?
To souvisí s tím fotbalem. Celý booklet je takový příběh, kdy přijedeme na zápas jako ti elegantní fotbalisté v kravatách a uvnitř už nás najdete při zápase v dresech, v momentě, kdy se proti nám třeba kope přímý kop. Prostě v době toho utkání. Proto tak trošku nedbalá elegance. Ještě mi tam chybějí ty velké tašky, co oni nosí, ale to bychom asi už vypadali blbě.
Proč fotbal? Protože jste ho hrával?
Ne, to odkazuje zase na ten název. Navíc mě napadlo, že to je ideální nápad pro focení naší kapely. Fotografové nikdy nevěděli, jak sedm kluků vyfotit tak, aby to bylo zajímavé a všichni se tam vešli. Líbí se mi, že teď máme stejné fotky jako fotbalová družstva, kdy čtyři stojí nahoře, tři sedí dole a mají prsty na trávníku. Všechno to do sebe hezky zapadlo. Dokonce budeme zanedlouho spouštět i internetové stránky, které budou taky fotbalové. Říkali jsme si, že když už jsme použili symboliku poločasu, tak se vším všudy.
Zahráli jste si ten fotbal jako kapela někdy i ve skutečnosti?
Hrávali jsme na Rubikon Tour, než se postavilo pódium. Odehráli jsme si takových jedenáct malých zápasů, ale moc jsme toho nezvládli. Vždycky jsme toho tak po dvaceti minutách museli nechat, protože jsme zjistili, že jinak bychom už neodehráli koncert. Ale já teď taky hraju pasivně fotbal na PlayStationu. Je tam česká liga, takže hraju za Baník Ostrava, to mě baví.
Vyhráváte?
Jedu teprve první sezonu a to ovládání je jiné než u staré konzole, kterou jsem měl předtím. Takže moc ne. Ale příští sezona bude určitě lepší.
Vraťme se k muzice. Písně na Poločas vybírali fanoušci. Překvapili vás něčím?
Ani moc ne. Trošku mě překvapilo, že se poměrně vysoko umístily skladby, které nevyšly jako singly, hlavně z alba Rubikon. Chmýří, Lampion a Jízda v protisměru. To jsou písničky, které lidé neznají z rádií a stejně si k nim cestu našli. Takže to mě potěšilo, ale jinak to dopadlo víceméně tak, jak jsem si to představoval.
Řekl vám naopak výběr skladeb něco o vašem publiku?
Myslím, že mají radši pomalejší, romantické, někdy až depresivní písně. Což je dobře, protože se mi zdá, že máme fanoušky, kteří opravdu slyší na to, co máme rádi my. Nebo alespoň já, protože ty skladby, které jsem jmenoval, patří mezi mé nejoblíbenější. Říkal jsem si, že to je v pořádku, že se jim trefujeme do vkusu.
Chcete na vystoupeních kombinovat muziku s talk show. Máte něco připravené, nebo sázíte na improvizaci?
Hodně se to bude odvíjet od publika. Nemáme ani přesně stanovené pořadí skladeb, jen víme, jaké budeme hrát. Když komunikujete s lidmi, nedá se to moc připravit. Vzhledem k tomu, že ten nápad vznikl díky recitálům, které jsem absolvoval, tak mám nějakou představu, ale je to tak padesát procent. Zbytek musí vycházet z lidí, z mých reakcí, z nichž se potom vyvinula nějaká diskuse.
Jak se vám mluví před sálem plným lidí? Budete mít trému?
Vždycky mám trému, ale jenom než se to rozjede. Když po chvíli přestanou mít lidi strach a začnou s tou kapelou jakoby jít, tak to je fakt strašně opojný pocit. Jsem na to zvědavý, nevím, jestli to třeba nefungovalo jenom na těch recitálech. Jestli to nebylo něco speciálního, co s celou kapelou nepůjde. Samozřejmě doufám, že se to povede.
Přemýšlel jste, jak daleko jste ochoten zajít? Co když se vás lidé budou ptát na vaše soukromí?
V tom mám jasno. Všechno má své hranice a v tomhle směru jsem docela přísný, takže toho se absolutně nebojím.
