RECENZE: Iggy Pop je připraven zemřít v garáži. Album Stooges je doják

Na nové desce s legendárními The Stooges je Iggy Pop stále stejně nezničitelný mizera jako vždy. Jeho zřejmě nikdy nevyčerpatelná síla tu sebou tříská v punkovém rachotu, ale svaly kupodivu doopravdy zatíná v baladách.

Není pochyb, že Iggy Pop je přírodní úkaz. Ve svých šestašedesáti letech stále objíždí svět s hlučnou garážovou muzikou, mezi jejíž stvořitele patří. Vystupuje nahý do půl těla, ukazuje svoje svaly a jako šílenec skáče z pódia do lidí. Za posledních deset let k tomu vydal pět desek. Tu nejnovější, kterou natočil se svou mateřskou kapelou The Stooges, pojmenoval ironicky Ready To Die, Připraven zemřít. Na její přebal se nechal vyfotit s dynamitem omotaným kolem těla.

Otázku, zda je pátá studiová nahrávka pod značkou The Stooges bomba, nebo výbuch, není třeba moc řešit. Je to především deska veteránů, které pořád baví dělat rokenrol a do zpomalování se na ní nemuseli nutit.

Hlavně se neztrapnit

Ready to Die

80 %

Iggy and The Stooges

Producent: James Williamson

Vydavatel: Fat Possum Records

Čas: 37:56

"Když jsem byl mladší, byl jsem hodně dychtivý a potřeboval jsem, vlastně my všichni jsme potřebovali, spoustu drog, které nás odstřelí někam do vesmíru, než začneme hrát. Chtěli jsme se záměrně dostat co nejdál od fyzického muzikantství a do jiné dimenze. A teď? Teď jsme všichni divný starší týpci, jednou provždy zatraceni. Z mého pohledu byl cíl jediný: nahrát tu desku tak, abychom se neztrapnili," říkal Iggy Pop předtím, než The Stooges oživil poprvé. To bylo před pěti lety před albem The Weirdness.

"Vůbec mi nezáleželo na tom, jestli budeme zas psát historii, jestli to někoho konkrétního ohromí. Nemuselo to projít žádným testem skvělosti. Chtěli jsme prostě nahrát desku, protože když nic netočíte, nejste, kurva, žádná kapela! To je jednoduchá logika, kterou pochopí i osel. Hlavně se mě neptejte, s jakým cílem jsme to točili! Takhle to prostě děláme, to je náš postoj, díky tomu máme tak velké ego! Prostě jsme to chtěli natočit tak, aby výsledek nebyl příšerná sračka," popisoval tehdy Iggy Pop důvody, proč se po několik desetiletí trvající pauze zavřel znovu do studia.

I když jeho postoj na nové nahrávce zůstal podle všeho úplně stejný, přece jen se toho od té doby docela dost změnilo. Předně se ze Stooges opravdu znovu stala regulérní kapela, která v rámci svého turné několikrát zahrála sólově i na festivalech u nás. Před hraním na trutnovské přehlídce dokonce několik členů Stooges přišlo jamovat do pražského undergroundového klubu Cross, prostě proto, že je pořád baví hrát. A i to je z novinky Ready To Die docela dobře poznat.

Nejdůležitější proměnou i z hlediska aktuální nahrávky kapela prošla v roce 2009, kdy v šedesáti letech na zástavu srdce zemřel zakládající kytarista Ron Asheton. "Je nenahraditelný," uvedli tehdy ve své kondolenci Stooges. Což ovšem neznamenalo, že by zabalili kufry. "Přestože The Stooges zemřeli s Ronem Ashetonem, stále jsou tu Iggy and The Stooges," oznámil Iggy Pop pokračování své garážové ságy. Ke kytaře povolal Jamese Williamsona, který v kapele hrával v sedmdesátých letech a svým neurvalým stylem se podepsal především pod památnou deskou Raw Power. Ta vznikla za velmi pohnutých okolností, kdy byla minimálně půlka kapely na něčem závislá, drsně ji smíchali sám Pop společně s Davidem Bowiem a komerčně úplně propadla. Až postupem času se z ní stala kultovní nahrávka, ke které se o pár let později hlásily britské i americké punkové kapely jako ke svému vzoru, který nalezly kdesi v hitparádovém propadlišti.

Přestože desku Ready To Die Iggy Pop i ostatní muzikanti připodobňují právě k Raw Power, je to pravda jen částečně. Muzikantsky i zvukově je to o hodně průhlednější a přístupnější nahrávka, na které se přes počáteční klasický nářez v písni Burn kapela nebála střídání a zkoušení jiných poloh. Kromě punkového prototypu, jakým je píseň Job s refrénem "mám práci, ale neplatí mi ani hovno, mám práci, ale je mi z ní blbě", se toho do deseti nových skladeb schovalo hodně.

Rokenrolovou euforii vypalovačky Gun Iggy Pop s báječnou ironií umocňuje textem: "Kdybych měl podělanou pistoli, mohl bych zastřelit každýho." V poněkud lascivní písni nazvané DD‘s klečí jako nezmar na kolenou a oslavuje na nich krásu velkých ňader a rozeřvané kytary v tu chvíli nemají šanci proti jednoduché, ale zabijácké basové lince, v níž se Mike Watt inspiroval starými soulovými nahrávkami.

Umí ztišit

Vůbec nejsilnější je však nová nahrávka The Stooges ve chvíli, kdy kapela zpomalí a ztichne. Už na desce Raw Power se na přání vydavatelství kapela nechala přesvědčit k dvěma "tišším" kouskům, baladické (v intencích protopunkové kapely) Gimme Danger a bluesové I Need Somebody. Trojice pomalých skladeb z desky Ready To Die je ale působivější.

V Unfriendly World Iggy Pop naplno prodává svůj hluboký hlas a má až cohenovský nádech. Beat That Guy je skvěle vygradovaná nástrojově i ženskými vokály ve finále. A nejlepší píseň celého alba si Stooges nechali až na samý závěr desky. The Departed je poctou zesnulému kytaristovi Ronu Ashetonovi a začíná jeho povědomým riffem punkové hymny I Wanna Be Your Dog, ovšem v temně pomalé pohřební aranži. Když zádušní marš ve stejném duchu a stejným brnkáním skončí, je to působivé, jako když zajede rakev do ohně. A stejně z toho i mrazí. Deska s názvem Ready To Die asi nemohla mít působivější finále.

I když to není nahrávka převratná a Iggy Pop už s ní rockovou historii měnit nebude, stejně je album Ready To Die v mnoha směrech obdivuhodné a rozhodně nenudí stereotypem. Pokud Iggy Pop společně s The Stooges některé skladby z ní zahraje i 22. června na svém plánovaném koncertě ve Frýdku-Místku, je to o důvod víc, proč se na jejich pověstnou živelnou show znovu vypravit. Minimálně proto, že s touhle deskou se vám v autě pojede o moc líp. Když nebude zácpa.