Dokonalá organizace příjezdu desítek tisíc aut tentokrát vyloučila obvyklý dopravní kolaps, a tak se šťastní majitelé prý nezfalšovaných vstupenek mohli zas po roce přivítat se "svatým územím".
Glastonbury je zkrátka kult. Město žilo vlastním životem, šťastné ghetto ohrazené tři metry vysokými ploty. Po úbočích údolí Worthy Farm vyrostly slušně vybavené kempy, kde si lidé nachystali dočasná obydlí. U některých bylo nutné obdivovat preciznost: přijížděli s křesly, grily či pohovkami, jiným stačil mrňavý stan nebo jen hvězdné nebe. Z kopců pak scházeli do údolí přeškrtaného křížem krážem bulváry, uličkami, plnými krámků všeho zboží, hospůdek, bister či vývařoven. Typická vůně Glastonbury, již vytvářejí kuchyně celého světa, relikty po vyhnaném skotu, hašiš a věčně obsazené toalety se vznášely nad údolím. Slastný odér, na který se "glastogoers" těší celý rok. V pátek navíc začal program, hlavní magnet Glastonbury.
Ze zhruba sedmnácti pódií jich bylo pět hlavních a jedno ústřední, to ve tvaru pyramidy se svítící špičkou. Právě zde se již v pátek udál jeden z vrcholů festivalu. Američtí R.E.M. předvedli jeden ze svých vrcholných výkonů a říká-li se, že jsou poslední opravdu velkou světovou kapelou, něco na tom bude. Překvapivě hráli dost písniček z nejstarších alb, jistěže doplněné největšími hity. Očividně dojatý Michael Stipe se na závěr mlčky dlouze ukláněl a děkoval publiku stejně jako ono jemu. A když do tmy prozářené světly ze zapálených loučí zpíval: "To jsem já, ten v záblescích jisker", blažený pocit souznění objal stotisícový dav.
Ještě předtím předvedli překvapivě plnokrevné vystoupení Suede. Z rozmazlenců britského hudebního tisku se stali muži a pamětníky první vlny anglické kytarové scény potěšily dva reuniony: Inspiral Carpets a Echo and the Bunnymen. V obou případech to byly návraty neokázalé, o to hudebně zajímavější.
V sobotu měly být hlavními hvězdami dvě psychedelické party: Flaming Lips a Radiohead. Zatímco ti první předvedli rozpačitou kostýmovou show a výkon nesrovnatelně horší než na albech, Radiohead předli svou vrstevnatou a mnohabarevnou hudbu jemně a delikátně v souladu s fantastickou hrou světel. Jenže pár hodin před nimi vystoupil na druhém pódiu Arthur Lee se skupinou Love - opravdoví losangeleští vynálezci psychedelické hudby nebo acid rocku, jak se v šedesátých letech říkalo. Př i jejich vystoupení mnohým došlo, že v tu chvíli slyší opravdový originál.
V neděli nastalo jako vždycky určité zklidnění. Po tradičním úvodu s promenádní kapelou z města Yeovil diváky pobavili Leningrad Cowboys a skotští Waterboys se po pěti letech hraní v akustickém stanu konečně vrátili na hlavní scénu. Vynikající odpolední vystoupení Macy Gray a strhující závěr v podobě ostrých Manic Street Preachers a měňavkovitého Mobyho byl velmi působivou tečkou za jedním z nejlepších ročníků Glastonbury. Ostatně Michael Eavis to říká každý rok stejně: "Tenhle byl nejlepší!" Budiž mu přáno.
 Festival Glastonbury, 29. června 2003 |
 Moby na festivalu Glastonbury, 29. června 2003 |
 Britská supermodelka Kate Mossová na festivalu Glastonbury. |
 Michael Stipe z R.E.M. na festivalu Glastonbury, 27. června 2003 |
 Thom Yorke ze skupiny Radiohead na festivalu Glastonbury, 28. června 2003 |
