Předně bude namístě drobná omluva Bennymu Anderssonovi z legendární skupiny ABBA. Ten nedávno vydal album s klavírními instrumentálkami svých skladeb a byl na těchto stránkách, byť právem, znectěn, že šel poněkud po srsti. Když zůstaneme u písní slavné čtveřice, tak si vybral například Thank You For The Music, tak nějak ji u piana přehrál, ale nic zásadního nepřinesl.
Což je pravda, ale Carla Bruni šla ještě dál. Sáhla v repertoáru švédské kapely po hitu The Winner Takes It All, odzpívala jej s vybrnkávanou akustickou kytarou a vysála z něj jakékoliv emoce. A že ze skladby o konci romance, kde se zrcadlí i konec, k němuž tehdy ABBA neodvratně spěla, ty emoce v originále vyloženě stříkají.
Bruni bohužel takhle pojala větší část alba French Touch, které při vší mizérii naštěstí trvá jen málo přes půlhodinu, a tak bude lepší na něj rychle zapomenout.
Hlavní problém je, že zpěvačka skoro všechny vybrané skladby zglajchšaltovala do uniformní unylé a zbrzděné formy s trochu unaveným vokálem, byť o jejích pěveckých kvalitách nelze pochybovat a formálně neselhává ani v případě aktuálních jedenácti písní.
Ani aranž s klavírem a docela pěknými decentními klávesami nepřekryje zoufalé pěvecké pojetí country „standardu“ Stand By Your Man, který přitom v původním pojetí Tammy Wynette úplně jiskří. Naprostým zločinem je naopak až rozjuchaná verze Perfect Day, kde z původní atmosféry Lou Reeda nezůstalo zhola nic. Tohle přece nemohlo být myšleno vážně.
French TouchCarla Bruni |
Jediným pikantním okamžikem je tedy Miss You od Rolling Stones, a to ještě hlavně proto, že Bruni měla kdysi románek s Mickem Jaggerem, takže víc šťávy jí dodává tenhle kontext než reálné hudební zpracování. Cynik by dodal, že po téhle neslané nemastné interpretaci by rocker její volání „chybíš mi“ stejně nevyslyšel.
Jisté kouzlo se povedlo dostat do její verze Higway to Hell od AC/DC. Ale to je všechno. Jeden by čekal, že když se prověřených songů dotkne smyslná Francouzka, bude to jiskřit trochu víc.
