Folklorní soubor láká i muzikálové tanečníky

Český soubor písní a tanců vznikl v roce 1947 a dnes je jediným profesionálním folklorním ansámblem v České republice. Může se pochlubit výjimečnou historií: na čtyřech světadílech sehrál pro více než čtyři miliony diváků téměř pětadvacet tisíc představení, posbíral řadu ocenění, vystupoval třeba na Pražském jaru a ve Spojených státech ho pozvali do populární Ed Sullivan Show. Doba se ovšem mění; dnes už nemůže spoléhat na to, že je součástí "státní kulturní politiky" a z toho plynoucí finanční podpory.

Začátkem devadesátých let byl jedním z těch souborů, které ministerstvo kultury přestalo zřizovat, a dostal se do existenčních potíží. První etapa činnosti na soukromé bázi nebyla nejšťastnější a loni stál Český soubor písní a tanců před hrozbou zániku. Krizi se však na podzim podařilo odvrátit, vyměnil se majitel a v čele stanul devětadvacetiletý Antonín Parma, jenž zde dříve působil jako tanečník.

"Jsem přesvědčen, že se tady vedle odnoží černých divadel, muzikálů, operních či loutkových produkcí může uživit i folklorní těleso," míní Parma. "Musíme jen prolomit despekt a nezájem lidí a dostat nás do širšího povědomí veřejnosti."

Pro první sezonu pod svým vedením připravil retrospektivní program složený z nejatraktivnějších čísel souboru vybraných od padesátých let do současnosti, jenž je od dubna k vidění v Praze na Dlabačově v sále hotelu Pyramida. Zde se právě dnes také odehraje jeho stá repríza, na které se očekává dvacetitisící divák.

V souboru účinkuje osm tanečních párů a osmičlenná cimbálová kapela; na repertoáru jsou choreografie a písničky z Čech, Moravy i Slovenska. "Není to ovšem o folkloru a la Strážnice - mohou se dělat i stylizovanější kompozice na hudbu Dvořáka, Martinů, Janáčka nebo Smetany," říká Parma. S jistou mírou jevištní stylizace se podle něj musí pracovat i v případě lidových tanců. "Je to podobný postup jako u klasického baletu," poznamenává. "Vezmou se kroky a pohyby, které se používají v určitém lidovém tanci, a na jejich základě se složí nová choreografie. Kdybychom usilovali o autenticitu, tak by nejspíš vzniklo pěkně nudné představení, při kterém by účinkující jen tak postávali, pohupovali se do rytmu a občas by někdo skočil polku." Nejinak je tomu i s kroji - jejich barvy, výšivky a krajky sice pro mnohé patří k nejpřitažlivějším prvkům folklorních vystoupení, ale také u nich se musí někdy z čisté autenticity slevit. "Pravý detvanský kroj váží deset kilo: nikdo by v něm nemohl tancovat a stejně by na scéně nevynikly všechny detaily."

Mladý ředitel chce, aby Český soubor písní a tanců nezůstal jen "turistickou" atrakcí a získal příznivce v tuzemském publiku. Proto navázal spolupráci s Folklorním sdružením, hodlá ansámbl představit na různých festivalech a jedná o představeních pro školy či o hostování v regionálních divadlech. "Snažím se držet při zemi - všechno nejde ze dne na den," dodává Antonín Parma.

Zatím může být spokojen se stoupajícím zájmem diváků i přílivem uchazečů o angažmá. Původně počítal s tím, že probudit zájem mladých tanečníků o folklorní těleso bude trvat tak tři roky. "Naštěstí jsem se zmýlil - na první tři konkursy jich přišlo přes sedmdesát a dnes se k nám hlásí i lidé, kteří dříve účinkovali v muzikálech."

Český soubor tanců a písní