"Na rock'n'rollu je nejlepší, že je to vždycky póza. Bez pózy není rock'n'roll opravdovej. Drsný chlapi, co brečej se zlomeným srdcem. To je rock'n'roll," vykládá kytarista Flaming Cocks Jakub Siňor.
I když už tenhle styl existuje přes padesát let, i dnes pořád hrají kapely, kterým na pódiu cvaká kontrabas a při siláckých gestech z nich na koncertech teče pot a při refrénech a jemných backvokálech holky v publiku vrtěj zadkama a chlapi hrozej a tak nějak všichni hodně pijou a vůbec se bavěj. A to dokonce i v Česku.
I když rockabilly scéna tu není nijak velká, pár kapel za pozornost stojí. Pražští Flaming Cocks, kterým právě vychází odvážně pojmenovaná deska Cockain ("je to našláplá hudba, takže to má i ten energetickej význam"), mezi ně patří.
Proč se vlastně v dnešní době rozhodne pět mladých kluků dělat rock’n’roll? "Protože je to záležitost, která nikdy neztratila nic ze svý energie a svýho rebelství. Od dob Elvise prošel mnoha změnama, ale zachoval si to hlavní, co v něm bylo od začátku – po hudební stránce melodie a údernost a k tomu auru výjimečnýho stylu," popisuje to Kuba.
"Rock’n’roll je Presley, Mötorhead a všechno mezi tím. Od country až k nejtvrdšímu hardcoru a metalu." Flaming Cocks původně vznikli jako boční projekt muzikantů z různých menších pražských kapel se stylovým záběrem od ska až po hardcore.
"Teď je to pro nás seriozní kapela se vším všudy. To znamená sex, drogy a rock'n'roll," směje se Kuba. A když se ho na ty rock’n’rollové historky zeptáte, tak nezaváhá.
"Skoro furt se něco děje. Například na Slovensku dostal náš kytarista slušně přes držku, když mu vlezla do postele holka pořadatele našeho koncertu..." Prostě pokud máte rádi divoké věci, neměli byste si tuhle partu nechat ujít. Nejen kvůli těm historkám.
RYCHLE
Kdo: Turbo rock’n’rollová parta z Prahy
Co: Jejich kohoutí debut Cockain
Proč: Protože i v redakci Filteru jsou drsný chlapi, co brečej se zlomeným srdcem.
Verdikt: Horká krev, stoprocentní nasazení, skvělá show. Prostě rock’n’roll!
Web: flamingcocks.zewl.com
