RECENZE: Elton John dal Praze dlouhé a vyčerpávající lekce muzikantství

Přestože je Elton John na turné ke své zatím poslední desce The Diving Board, na více než poctivě dlouhém koncertě v O2 aréně z ní hrál jen pár písniček. Téměř tři hodiny trvající koncert pojal jako průřez svými hity i méně známými písněmi a přehlídku hráčských dovednosti svých i skvělé kapely.

Halu, která byla uzpůsobena k sezení a vyprodána, nejprve uzemnil lehce artrockovým začátkem a pak už spustil svou klavírní i pěveckou ekvilibristiku v bluesové Bennie And The Jets. V té chvíli lidé vstávali a přizvukovali mu. Když hned pak a za čerstva nasadil jeden ze svých největších hitů Candle In The Wind, neslo se halou souhlasné a spokojené mručení.

Elton John

80 %

Praha, O2 aréna, 18.12. 2013

Bylo proč. Elton John může ve svém třpytivém kabátku a s trochu směšnými, červeno-žlutými brýlemi na nose působit jako obskurní figurka, ale jakmile zasedne za klavír a mikrofon, ukáže se pod tou slupkou muzikant, kterého nezbývá než fascinovaně poslouchat. A přesně to i naplněná hala dělala, zatímco koncert pomalu směřoval od balad k rokenrolovému finále.

Na to si ale publikum muselo počkat a nebylo to zadarmo. Elton John totiž skutečně nikam nespěchal a svůj koncert natáhnul na skoro třicítku písní a tři hodiny. Přes pár skromných promluv a jeho typických euforických děkovaček publiku byla centrem všeho opravdu jenom muzika, která zhusta vyžadovala soustředění. Jednoduše svícené pódium, kterému dominovala LED stěna postupně zaplnily krom kapely i čtyři vokalistky (byla mezi nimi i Rose Stone ze Sly & The Family Stone), případně duo 2cellos, které koncert i otvíralo. Namísto halových vymyšleností a šoků z něj John s kapelou většinu času hrál své baladické a rukopisně dotažené písničky.

I když ne každý náročnější prostředek koncertu vydržel, počkat na finále se vyplatilo. Když se halou rozezněly tóny Don’t Let the Sun Go Down On Me, nahrnulo se publikum sedící na ploše k pódiu a večer konečně gradoval prověřenými, svižnými hity jako I’m Still Standing nebo The Bitch Is Back, při nichž se tancovalo až do finálního Saturday Night's Alright For Fighting a přídavkové povinnosti v podobě Your Song. 

Jednu ze svých mála promluv k publiku, při níž zaznělo "čím déle hraju, tím víc si to užívám," vzal Elton John tentokrát v Praze možná až příliš doslova. O jeho koncertu i tak platilo, že šlo o poctivě odvedené řemeslo ze staré popové školy, které stálo za to vidět už jen kvůli soustředěným a brilantním muzikantským výkonům všech zúčastněných.