Duo Tara Fuki hraje hudbu ze snů

Andrea Konstankiewiczová a Dorota Blahutová neboli violoncellové duo Tara Fuki se po ročním vystupování představuje také prvním albem nazvaným Piosenky do snu. "Lidé říkají: když máte dvě violoncella, hrajete jako finská Apocalyptica. Není důvod, abychom hrály jako Apocalyptica," říká Konstankiewiczová.

"Zpočátku to byla spíše vážná hudba, postupně se jejich styl proměnil do současného písňového tvaru," míní známý brněnský muzikant Josef Ostřanský, který jejich křehkou desku produkoval. Koncertní křest alba je naplánován na 30. října do pražské Akropole.

"Naše muzika vznikla vlastně sama," říká druhá hráčka a zpěvačka Dorota Blahutová, která píše texty v polštině. "Máme v Polsku kořeny, obě pocházíme ze severní Moravy," dodává Konstankiewiczová, která hraje také v kapele BOO, hudebně taneční formaci Rale a francouzské sestavě Kubilai Khan Investigations. Dorota Blahutová zase zpívá s kapelou Chorchestr.

Do projektu Tara Fuki se obě konzervatoristky pustily v době, kdy studovaly hudební vědu na filozofické fakultě. Nakonec nechaly vědu být, školu nedokončily a věnují se hudební praxi. V muzice a textech se prý nechaly inspirovat poetikou noci a snů. "Vše, co se odehrává v noci, je úplně jiné a mnohdy pravdivější než to, co vnímáme ve dne," tvrdí Konstankiewiczová.

Jméno Tara Fuki nemá nic společného s japonštinou, název vychází z romského slova taraf, které označuje kapelu. "Četla jsem příběh o cikánských kapelách, které hrály na císařském dvoře. Hrály také mladíkům, kteří se opili a unešeni hudbou se nakonec upsali verbířům. Přály bychom si, aby naše muzika byla stejně tak veselá i smutná," říká Konstankiewiczová. "Zatím se noříme do akustického zvuku, avšak v budoucnosti si chceme pohrát s elektronikou."

A kam vlastně skupinu zařadit? "Tara Fuki se již objevily na folkové, rockové, jazzové, divadelní i kostelní scéně. Ohlas je všude solidní," míní Ostřanský.

Duo Tara Fuki - Andrea Konstankiewiczová a Dorota Blahutová.