Grace Jones na Colours of Ostrava (21. července 2018)

Grace Jones na Colours of Ostrava (21. července 2018) | foto: ČTK

KOMENTÁŘ: Letošní Colours? Prostě příjemný ročník se skvělým zázemím

  • 4
Letošnímu festivalu Colours of Ostrava odříkaly účast hvězdy na poslední chvíli. Navzdory tomu se podařilo uspořádat ročník, na nějž budou návštěvníci rádi vzpomínat.

Neexistuje jediný návod, jak si užít festival takových rozměrů, jako je Colours of Ostrava. Bohudík. Například přednášky z již etablované platformy Meltingpot se často křížily se zajímavými koncerty. Ty zase kolidovaly s vystoupeními na jiných scénách. A něco nešlo stihnout prostě proto, že proběhnout každou hodinu areál tam a zpět není úplně v lidských silách.

Láska prochází žaludkem

Ale to je v pořádku, člověk nemůže mít všechno. Colours jsou nepřebernou nabídkou, z níž je potřeba vybrat. Ať uváženě předem nad programem, nebo impulzivně přímo na místě. Tak se třeba při průzkumu gastrozákoutí dobrouzdáte až na doslech Drive stage, kde zrovna excelují Dirtmusic. Kombinace rocku a elektra vás zaujme, kliknete si na mobilu do festivalové aplikace a dozvíte se, že vám právě hraje Hugo Race, bývalý spoluhráč Nicka Cavea. V Dolních Vítkovicích i láska k hudbě prochází žaludkem.

Zajištěnou návštěvnost měli zpravidla vystupující na dvou největších pódiích. Mezi hlavní taháky patřila kapela ceněného producenta Pharrella Williamse N.E.R.D., ale očekávání příliš nenaplnila. Daleko více potěšili podvečerní vystupující, hned v úvodu podmaniví Future Islands či hvězdný George Ezra.

Vynikající, protože tak akorát velkolepý byl koncert kapely Kensington, nizozemští rockeři by v pohodě utáhli i pozdější čas než podvečer. Do znakové řeči je a některá další vystoupení přímo z pódia tlumočila Američanka Amber Gallowey Gallegová. To byl jeden z nečekaných a nejmilejších zážitků festivalu: ač většina návštěvníků pravděpodobně překladu nerozuměla, svým prožitkem na sebe Gallegová zaslouženě strhávala pozornost.

Událostí bylo vystoupení islandských bluesrockerů Kaleo, jimž na velké scény pomohli Rolling Stones, když je loni vzali jako předskokany svého turné No Filter. Živější tvář elektroniky předvedl britský producent Mura Masa a do kategorie nezapomenutelných spadá koncert bosonohé zpěvačky Joss Stone, bezprostřední a zábavné průvodkyně mnoha odstíny hudby.

Poprvé se v Česku představil Ziggy Marley, nejstarší syn legendy reggae, a publikum uhranula i jeho jamajská krajanka Grace Jones či svérázný bluesman Seasick Steve.

Ředitelka přehlídky Zlata Holušová už před startem připustila, že někteří nasmlouvaní headlineři odpadli. Je pravda, že pro toho, kdo jde jen po velkých jménech, byl letošní festival slabší. Mnohými očekávaní London Grammar se navíc pro nemoc omluvili až den předem. Naštěstí to neznamená, že by nebylo co poslouchat nebo že by se nedej bůh někdo vyloženě nudil.

Prakticky všechny koncerty měly excelentní zvuk a případné drobné nedostatky šly spíše na vrub zvukařům jednotlivých interpretů – Joss Stone či Cigarettes After Sex to přeháněli s basy, Jessie J zas nebyla pořádně slyšet vůbec.

Fungovala i doprava

Dobrý dojem z festivalu dělají i organizační aspekty. Festival se poučil z loňských problémů u vstupu, a byť každý návštěvník musel vyměnit vstupenku za identifikační pásek, pravděpodobně to většina zvládla s předstihem. U hlavní brány prakticky v žádný moment nehrozily fronty, což je malý zázrak.

Jediná zásadnější výtka vůči organizátorům se týká umístění zpěvačky Lenny na přece jen menší Kofola stage. Přilákala totiž tolik zájemců, že se museli srotit kolem zastřešené zvukařské budky, takže mnozí nic neviděli a pořádně ani neslyšeli. A na sousedících Kofola a Fresh stage byl zase čtvrthodinový skluz, který některé nebožáky nutil buď do klusu, nebo k obětování hlavní hvězdy na druhé straně areálu.

Ačkoliv první dva dny propršely, intenzita deště nebyla taková, aby se areál stal jedním velkým bazénem bláta, takže Colours návštěvníkům poskytly takový komfort, jak jen to je u podobně velké akce možné. Žádný polofunkční bezhotovostní systém se nekonal, ceny občerstvení byly snesitelné a na několika místech v areálu se poskytovala dokonce pitná voda zdarma.

Dopravnímu podniku se po letech stížností povedlo vyladit také noční dopravu. Posilové tramvaje jezdily třívozové, takže velké tlačenice nehrozily a lidé ubytovaní přímo v Ostravě se dostali do postele bez problémů. Těžko říct, jak fungovala rovněž vylepšená doprava mimo město, ale žádné hlasité protesty se neobjevily.

Ročník 2018 možná nebyl pro Colours of Ostrava nejsilnější, rozhodně však nezanechává pachuť v ústech. A to vlastně není málo.