Dirigent Jakub Hrůša, jenž je spolu s Tomášem Netopilem hlavním hostujícím dirigentem našeho prvního tělesa, zvolil čtyři parádní české skladby, které by se daly popsat jako kompaktní co se délky, ale i výrazu týče. Karneval Antonína Dvořáka patří k nejslavnějším dílům svého autora, který v něm spíš než rozdováděné masky líčí životní boj, do kterého se ovšem nevstupuje urputně a bolestně, nýbrž s chutí a vyrovnaností.
Zajímavý kontrast dodal o něco méně známý Pražský karneval Bedřicha Smetany, respektive první dvě části cyklu s tímto názvem, který nemocný skladatel už nedokončil. Ač také energický, je z jiného těsta, a kdyby člověk autory neznal, mohl by hádat, že je na časové přímce modernější než ten Dvořákův.
Symfonická báseň Praga od Josefa Suka vzdává monumentální hold české metropoli a Janáčkova Sinfonietta vždy splní funkci efektní tečky. Tedy nic v zásadě převratného, ale hlavním kritériem novoročních programů je probudit, neunavit, pobavit. Ostatně skladba Praga mohla být objevem pro zahraniční návštěvníky, jichž na Nový rok v Dvořákově síni Rudolfina zasedlo hodně – Suk není ve světě zdaleka tak známý jako jeho tchán Dvořák.
Provedení na Nový rok, odvysílané živě i Českou televizí, už bylo vlastně třetí, následovalo totiž po silvestrovské dopolední veřejné generálce a následném odpoledním koncertu. A nemělo chybu, všechny skladby vyzněly se vší orchestrální brilancí, měkce a lehce, nezahlcovaly zvukem či břeskností. V Janáčkovi se k orchestru na varhanní empoře přidala i Hudba Hradní stráže a Policie ČR a rozhodně byla hudebníkům na pódiu důstojným partnerem.
Dodejme ještě, že Jakub Hrůša, stávající šéf Bamberských symfoniků, loni v listopadu debutoval s Vídeňskými filharmoniky a je čím dál častěji zván i k dalším světovým tělesům. U České filharmonie se znovu objeví koncem ledna s programem, v němž mimo jiné pianista Piotr Anderszewski zahraje Koncert pro klavír č. 3 od Bély Bartóka.
