Z podkroví se ozývají scratche a ladění fender piana a otevřeným okýnkem se do srpnového soumraku valí oblak cigaretového kouře. Do data vydání druhého alba Spotřebič, stanoveného na 21. září, zbývají Bow Wave přesně tři týdny.
"Ti se sem plazí až odněkud ze Španělska. Jak je pořád tepleji, tak se derou až takhle na sever, kde normálně není jejich přirozený prostředí. A nedají se ničím zničit," stěžuje si na slimáky Mára Kotvička, bubeník Bow Wave a majitel domu dřepícího v lesích kousek za Karlovými Vary, který by mohl z fleku předělat na parádní penzion.
K lázeňské idyle chybí jen Ferenc Liszt. Být Bow Wave ale přitom není žádná selanka. Polovina domácí hiphopové scény jim nemůže přijít na jméno, přestože se jim podařilo k tomuhle žánru přitáhnout pozornost lidí a médií, kteří o něj dosud nezavadili.
Teď sedmičlenná karlovarská parta poctivě zajíždí nový materiál a snaží se nic neošidit. Jejich druhá deska by totiž měla definitivně přinést jednoznačnou odpověď na otázku, která už přes tři roky rozděluje domácí hiphopovou scénu. Tedy: je to hip hop, nebo to není hip hop?
Rýl hot šit
Bow Wave jsou v rámci domácí scény tak trochu exoti a kdo se liší, bývá trnem v oku. Přitom jim o cílenou provokaci nikdy nešlo, jen přirozenou cestou spojili několik věcí. Vášně vyvolali už prvním EP Sami z dat, na kterém přinesli vlastní vidění hip hopu o dvou MCs a živě hraných, triphopem šmrncnutých podkladech.
Žádné omílání vyčichlých frází o "naší kultuře" a "síle slova" ani výhrůžky a ramena na lidi kolem. Žádná "instantní hiphopová klišé", jak to shodili v bookletu chystané druhé desky.
Oni vyprávějí normální příběhy ze života na středně velkém městě. Úniky, trable s holkama, policejní pruda, prostě to, co řeší každý v jejich věku. A zatímco u lidí, co v hip hopu normálně nejedou, bodovali na celé čáře, u ortodoxních fanoušků žánru se jejich upřímnost a nerafinovanost nesetkala s pochopením.
"Přece ale když seš hodnej kluk, co chodí babičce pro nákup, tak se nemůžeš v textech vydávat za nějakýho gangstera," zastává se v nadsázce Emsy a Blayina, páru úst Bow Wave, Saša Rebjonok aka Syncro, producent, v jehož studiu GunJah skupina svoji novou desku natočila.
"Navíc ta hodnota je přece v tom, že žiješ jako slušnej člověk a nezůstávaj za tebou rozbitý hlavy a mraky vyraženejch zubů. Mužeš si stokrát říkat, že tohle je ten rýl hot šit, ale co je na tom rýl, když si ve vypůjčený káře za peníze labelu točíš klip, kde máváš ofocenýma tisícovkama. Vždyť je to výsměch! Musíš si rozmyslet, jestli chceš dělat rap černocha z ghetta, což je v Česku legrační, nebo chceš říkat něco, co se ti v tom životě fakt děje."
Šlo ale i o jiné věci než texty a zvuk. Svoji první desku Bow Wave vydali u EMI, což bylo od dob Chaozzu snad poprvé, kdy česká hiphopová skupina vydávala u velké firmy. Navíc neměli problém jít ji zpropagovat do rádia nebo do televize, a přestože dnes už nikoho ani nenapadne pozastavit se nad tím, když vidí Oriona rozvalovat se v T-Music, dostávají za tohle Bow Wave od části fanoušků pořád čočku.
"Někdo ti říká, jste sračka, váš singl (Boreček) hraje Evropa 2. Tak mu řekneš, hrajeme taky na Radiu 1, na Expresradiu, na rádiích Kiss, na rádiích Hey, na rádiu Egrensis, rádiu Dragon, nemůžu za to, žes nás slyšel na Evropě 2, když ji posloucháš. Kdybys poslouchal Radio 1, uslyšíš to tam," říká Emsa. "Kromě toho, ta písnička se tam dostala přirozenou cestou. Někdo si ji vybral, dal ji do malý rotace a lidi si o ni začali psát a volat, a tím se ta rotace zvyšovala. To je absolutně v pořádku a jsem na to hrdej."
Celý článek najdete v aktuálním vydání časopisu Filter s Foo Fighters na obálce. - více zde
