Devátý díl raritní série Dylanových nahrávek nese název The Witmark Demos: 1962 - 1964. Velmi zajímavě mapuje písničkářův vývoj v "citlivém" období, kdy se z hvězdy protestního hnutí stával obecně folkovou personou, jež měla našlápnuto k pozici globální hudební osobnosti, jež opustila původní půdu i úzce zaměřené publikum a postavila se do čela americké rockové scény.
Bob Dylan: The Bootleg Series
|
Osm předchozích částí edice The Bootleg Series lze rozdělit na dvě části. Jednu tvoří "posbíraná" alba, tedy tituly sestavené z odlišných verzí známých písní a nevydaných snímků - to je případ prvních tří dílů, které obsahují nahrávky z let 1961 - 1991. Další položky série pak jsou koncepčními díly, zejména díky tomu, že jejich obsahem jsou převážně nahrávky více či méně kompletních koncertů.
Díl 4 tak obsahuje slavný koncert v Royal Albert Hall z roku 1966, kde Dylana, tehdy čerstvě objevivšího možnosti rockového zvuku svých písní, doprovází The Band Robbieho Robertsona. V tomto případě se jedná o první oficiální vydání možná nejslavnější "pirátské nahrávky" všech dob. The Bootleg Series vol. 5 je oficiálním zpřístupněním další legendy, totiž záznamu koncertu v rámci The Rolling Thunder Revue, tedy slavného Dylanova turné v roce 1975.
Následující díl přináší nahrávku mladého a velmi uvolněného Dylana v roce 1964 v Philharmonic Hall jen s akustickou kytarou a foukací harmonikou. Sedmý díl je sice v principu poskládán jako první tři alba série, zastřešuje jej a jistou koncepčnost mu dává fakt, že se jedná o soundtrack ke Scorseseho dokumentu No Direction Home. A předposlední, vysoko ceněný titul Tell Tale Signs, přináší odlišné podoby písní z let 1989 - 2006.Název dostalo dvojalbum podle publikační agentury Witmark & Sons, které se v začátcích své kariéry Dylan upsal. nešlo o hudební vydavatelství, nýbrž organizaci, spravující jednak autorská práva, jednak nabízející hotové písně zpěvákům do jejich repertoáru. Ani tyto Dylanovy nahrávky, kterých je na dvou discích celkem 47, nebyly původně určeny k vydávání, nýbrž tvořily jakési písničkářovo portfolio.
Není tedy náhoda, že kromě řady známých písní, z nichž některé se staly autorovými největšími hity, tu najdeme také patnáct skladeb, které doposud "fanouškovo ucho neslyšelo". Ty jsou velmi zajímavým studijním materiálem zejména pro ty, kteří se zabývají průběžností hudebních, ale zejména textových témat v Dylanově tvorbě.
Zajímavé poznatky ale přináší i poslech písní obecně známých. Už tehdy, na začátku kariéry, Dylan zjevně s oblibou k jednotlivým písním přistupoval v různých interpretačních polohách, což se stalo typickým zejména pro koncertní podoby jeho repertoáru. na těchto nahrávkách ale zachycujeme mnohé písně ve stádiu zrodu.
Zatímco třeba Blowin´ In The Wind nebo Don´t Think Twice, It´s All Right znějí tak, jak se posléze proslavily v nahrávkách pro vydavatelství Columbia (které je ostatně, prostřednictvím Sony Music, vydavatelem i The Bootleg Series), například The Times They Are A-Changin´ nebo Mr. Tambourine Man zde slyšíme za zpěvákova klavírního doprovodu, který zejména první jmenované dodává zcela odlišné vyznění.
The Witmark Demos: 1962 - 1964 představují Boba Dylana jako tvůrce, stojícího na pomezí obdivu k jeho folkovým předchůdcům, ale i klasické americké lidové písni, jejíž hudební formy rozvíjel prostřednictvím vlastních textů, a "posvěceného" umělce, jehož talent se průběžně právě v této době začal promítat do všech rovin jeho originální tvorby. Z tohoto pohledu je zpřístupnění raných nahrávek velmi cenným činem.
