Hned na úvod celkem překvapení. Ariana Grande startuje svou novou desku písní Shut Up, postavenou na jemné melodii a překrývání vokálních linek. Zní to tak sladce, že napoprvé přeslechnete slůvko „fucking“, které se ovšem vrací i v následující skladbě 34+35, postavené na dráždivém protikladu.
Něžným hláskem Ariana Grande zpívá toto: „Zůstaneš tu celou noc?/Budeš mě šu.at až do rána?/Třicet čtyři, třicet pět, jo... jo.“ To vše podbarvené jen decentním hudebním doprovodem, který se vůbec nepojí s vyzývavým refrénem. Žhavá vášeň se nekoná, Ariana Grande jen lehounce flirtuje, občas svými rtíky olízne brčko v barevném drinku, ale všechno je to v normě, mládeži přístupné.
Určité napětí v tom nicméně je, čili i ten, kdo podobnou hudbu zrovna nevyhledává, zbystří sluch. Že by? Následující Motive, kterou osvěžuje raperka Doja Cat, rovněž není špatná. Houseový beat s lenivě zasněnou pěveckou linkou funguje, jak bylo nejspíš zamýšleno. Rovněž elektronické cvrlikání, startující Just Like Magic, v níž se opět objeví slůvko „fucking“, slibuje, že by nemuselo jít jen o další hitparádovou vycpávku.
Nadějná je i Off The Table, kterou ale sráží až příliš nasládlý pěvecký vklad hostujícího The Weeknda. To už se nacházíme na tenké půdě – v tomto okamžiku se do té doby celkem zajímavé album láme a skáče šipku do rybníka uhlazené průměrnosti a předvídatelnosti. Se Six Sirthy už opět posloucháme standardně a podle všech hitparádových norem vysoustružený a opracovaný výrobek. Ryze účelový, bez jakéhokoliv vzruchu.
Podobně uplouhaná je i Safety Net, na kterou sype cukr hostující Dolla $ign. Tady se už nacházíme v ranku „já na bráchu, brácha na mě“. Hostovačky jen proto, aby tu byly. A aby bylo o čem mluvit v rozhovorech. Standardně nastylizované odpovědi typu „XY tu písničku úžasně pozvedl, jsem neskonale ráda, že mi na spolupráci kývl, ve studiu jsme si užili spoustu legrace, byla to výzva a zůstaneme přáteli až do konce života...“. Tak určitě.
Dál už se bohužel není moc o čem bavit. My Hair je plytká, ucouraná zpívánka s refrénem tahaným z rukávu a protivným aranžmá. Nasty zas a znovu stojí na samplovaném „tleskání“ a stokrát slyšené rytmice, West Side začíná tam, kde předchozí písnička skončila a celé album se únavně točí v kruhu a pozbývá jakoukoliv jiskru a vzruch.
Nezbývá než to celé nějak přežít až do konce a doufat, že třeba píseň s názvem Love Language vnese do šedivé nudy alespoň trochu vzruchu. Nikoliv. Strnulé, toporné, zapomenutelné. Pryč s tím. Píseň celkem symptomaticky končí do vytracena, žádná gradace se nekoná. Pak už následuje klipem vybavená titulní Positions.
PositionsAriana Grande |
V klipu k ní se Ariana Grande stylizuje do pozice prezidentky USA, což může vzbudit alespoň nějakou diskusi. Na první dámu pop music, ač by se jí zpěvačka nejspíš ráda stala, to ale zatím nevypadá. Zbývající dvě položky Obvious a Pov už jsou vyloženě jen do počtu. Odškrtnout, doplnit stopáž, naštěstí nijak přehnanou, těch čtyřicet minut se dá celkem v pohodě přežít. I když, jak už bylo řečeno, od polovičky album jede těžce na setrvačník.
Fanynky budou samozřejmě spokojeny. Nám ostatním, kteří Arianu Grande berou jako další jméno z mnoha, může po poslechu desky chvíli vrtat hlavou, proč právě ona. Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Marketing. Ovšem, a to je třeba objektivně přiznat, není to vlastně tak špatné. Jako popové album, kterých vycházejí do týdne kvanta, je Positions celkem slušně odvedená práce s několika opravdu pěknými momenty. Kdyby nic jiného, úvodní Shut Up má tak působivou atmosféru, že jsem si ji s chutí pustil ještě několikrát i po dopsání těchto řádků.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
