Redakci iDNES.cz informaci potvrdil hercův syn Martin Kostelka. „Když se přidal zápal plic, otcovo srdce to už nevydrželo,“ dodal.
Přerovského rodáka přivedl k herectví jeho spolužák z průmyslovky Vladimír Menšík. Společně nastoupili na tehdejší brněnskou konzervatoř, právě Menšík přivedl Kostelku z oblastních scén za Janem Werichem do pražského ABC, a také na jeho radu posléze vyměnil stálé divadelní angažmá za film a televizi.
Osobitý zjev předurčil Kostelku k rozsahem nevelkým, ale výrazným figurkám od úředníků přes delikventy a sluhy až po číšníky.
Poprvé se objevil roku 1957 ve Škole otců, následovaly snímky Procesí k panence, Zpívající pudřenka, detektivka Kde alibi nestačí, komedie Král Králů i populární dobový seriál Robot Emil.
Byl řidičem v Pokladu byzantského kupce, fotografem ve Svatbě jako řemen, Indem ve Fantomu Morrisvillu či vrchním ve filmech Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky a Happy End. Životní šanci využil coby Lemuel Gulliver, hrdina Juráčkova dramatu Případ pro začínajícího kata.
Za normalizace se vrátil k menším úsměvným postavám v titulech Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Ženy v ofsajdu, Zlatá svatba, Což takhle dát si špenát nebo Jak utopit dr. Mráčka. Často se objevoval také v pohádkách, točil seriály Plechová kavalerie, Bambinot, Létající Čestmír nebo Dlouhá míle.
Rovněž polistopadová obrazovka Kostelku využila hlavně v seriálech Arabela se vrací, Bylo nás pět, Život na zámku, Ranč U zelené sedmy a Zdivočelá země. Natočil však také ceněné filmy jako Kuře melancholik, za nějž byl nominován na Českého lva, a Babí léto.
Účinkoval v zábavných či dětských pořadech, uváděl třeba Kouzelnou školku, a rád vzpomínal na svého kamaráda Menšíka, s nímž sdílel smysl pro recesi i bohatýrské flámy. Kostelkovu dráhu shrnul mimo jiné dokument z cyklu Neobyčejné životy.
23. února 2017 |
