Když ČT torpéduje leckterá bývalá dětská filmová hvězda, můžu také. V dnešní době může koneckonců každý, kdo má náladu si beztrestně kopnout. V době televizní stávky jsem chodil na Kavčí hory mrznout za svobodu slova. Měl jsem pocit, že ČT je ohrožená zpupnými politiky a že za ni musíme bojovat. Moje maminka mi tehdy říkala: "Ty jseš blbej." Záhy jsem pochopil, že to je boj jedněch politiků proti druhým (ti pak spali v televizi ve spacácích) a že já jsem jako trouba loutkou v rukou druhých proti prvním, aniž bych chtěl. A že jsem fakt asi blbej. Tehdy jsem si provždy zakázal být členem nějakých podobných lobbujících partiček.
Seriál: Strach má velké oči
|
Režisér Jiří Strach píše exkluzivně pro festivalové listy, které vydává MF DNES na Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež ve Zlíně.Máme svobodu, ale dosud jsme se v ní nenaučili slušně chovat. Liberalismus je fajn, ale neznamená, že zapomeneme na kinderstube. Kdokoli má pocit, že by uměl film natočit lépe, ať nekritizuje, vezme kameru a předvede se. Má-li někdo pocit, že by lépe řídil stát, ať projde volbami, dorve se až na premiérský post a zkusí to. A jestli někdo ví, jak se má správně řídit televize, nic mu nebrání poslat přihlášku na generálního ředitele. (K tomu je třeba mít vysokoškolský diplom!)
Neříkám, že člověk má mlčet, když se děje něco špatně. Na druhou stranu by intelektuálové měli zvonit na poplach, až když je opravdu zle. Do té doby nechť jsou koktejlem smysluplné oponentury a neservilní loajality. Boj za Českou televizi je morální tehdy, když dokážeme popřít osobní ambice a zastaneme se jí jako posledního ostrůvku kulturního prostoru. Pakliže jí my tvůrci budeme neustále podrážet nohy vlastním sobectvím, zjistíme, že jsme je nakonec podrazili sami sobě. Sami nabijeme politikům zbraň pro její odstřelení: vždyť k čemu mít televizi, která leze na nervy už i tvůrcům samotným?!
Přijede-li do Zlína Jiří Janeček, hodlám zavést řeč na téma chystaná restrukturalizace ČT a hraná tvorba. Podle prvních zpráv by se mohlo zdát, že podhoubí pro vznik solidních filmů se zmenšuje. Bude dramaturgie i nadále hledat a rozvíjet látky? Budou mít režiséři aspoň stávající (a už tak nízký) počet natáčecích dnů? A nebyl tvorbě příznivější systém tvůrčích skupin? Možná se pohádáme do krve, možná ho o něčem přesvědčím a dojdeme kompromisu, možná ne. Ale že bych to pak šel žalovat do novin? Nejsou to manýry základní školy?
Tož vítaj na festu, Česká televize.
