RECENZE: Ze Zaklínače zbyla v druhé řadě seriálu jen předvařená fantasy

Druhá série seriálového Zaklínače ubrala na hororu a epizodnosti, aby se vrhla do velkého světa národnostních přesunů, pletich a politiky. Bohužel se tak proměnila v zaměnitelnou instantní fantasy bez emocí.

Ponechme stranou půtky, poznámky a protesty, které seriálové zpracování stěžejního díla polského spisovatele Andrzeje Sapkowského vyvolá(vá) mezi všemi milovníky a znalci knižní předlohy. Podívejme se na seriálový hit, jehož druhou řadu v pátek kompletně uvolnil Netflix, pohledem diváka neznalého knih, a tudíž nezatíženého očekáváním či naopak obavami.

I když nezatíženého... Vyhnout se milovníkům Sapkowského opus magnum je téměř nemožné, takže nečtenář zběžně orientovaný v žánru fantasy něco tuší a jakousi představu o světě námezdního zabíječe nestvůr má. Jaké je tedy universum, které pro svou syrovost a nadhled znalci stavějí do protikladu k vznešeným bájím Tolkienovy Středozemě?

Ze seriálových dojmů se po dvou sériích zdá být opravdu barevné, (místy) zábavné, ovšem zároveň k uzoufání generické a neatraktivní. První série vycházela ze Sapkowského povídek, divákům tak tvůrci představili Zaklínačův svět střípkovitě a v poutavých náznacích. V záplavě jmen a místopisu se téměř nedalo vyznat, samotnou sérii ovšem táhlo podařené herecké obsazení (Henry Cavill, Anya Chalotra, Joey Batey) a svižná epizodnost, kdy si hlavní hrdina musel téměř každý díl poradit s jiným monstrem.

Originalita Sapkowského námětu spočívá vedle dalšího v zapojení slovanských (ale vlastně celoevropských) mýtů, pohádek a bájných bytostí. A tvůrci seriálu pojali zpracování bruxy, lešije či černoboga v hororovém duchu. Seriál se k tomuto žánru (a jeho přiznané a s ním spojené béčkovitosti) v první sérii otevřeně hlásil. Vznikl tak originální a zábavný průnik hororu a fantasy.

V nové sérii se úvodním dílem Zrnko pravdy začíná ve stejném stylu. Samostatný, v rámci celkového děje vlastně nepodstatný příběh o jednom prokletí obstojí sám o sobě. Přináší emoce: napětí, strach i dojetí. A bohužel se tím zároveň zcela vymyká všemu, co následuje.

Nepřehledný, ale atraktivní povídkový formát totiž tvůrci opustí, aby se naplno vrhli do světa Sapkowského ságy o střetu říše Nilfgaard se severními královstvími či odkrývání osudu a poslání princezny Ciri.

V přesunech národů a zákulisním politikaření ale dosud komorní seriál náhle ztrácí dech a mění se v generickou ukázku žánru, plnou chronicky známých motivů zablácených vesnic, mlžných hvozdů, shora viděných věžatých měst, koňských kopyt a břinkotu mečů na cvičišti.

Zaklínač (2. řada)

45 %

USA / Polsko, 2021, 8 x 52–63 min

Tvůrci: Lauren Schmidt

Režie: Sarah O'Gorman, Stephen Surjik, Edward Bazalgette, Louise Hooper

Předloha: Andrzej Sapkowski (kniha)

Hrají: Henry Cavill, Freya Allan, Anya Chalotra, Adjoa Andoh, Graham McTavish, Simon Callow, Chris Fulton, Cassie Clare, Kevin Doyle, Liz Carr, Kristofer Hivju, Kim Bodnia, Basil Eidenbenz, Yasen Atour, Anna Shaffer, Paul Bullion

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 74 %

IMDb: 8.1

Cíleným nedůrazem na tolik opěvovanou „slovanskost“ předlohy sice tvůrci vytvořili dílo pro celý západní svět pochopitelné, ale zároveň k uzoufání zaměnitelné. Což bohužel nevytrhne ani Cavillem bezvadně ztvárněná nevrlost a rozpolcenost titulního hrdiny.

Souvislosti nelákají

Dovolme si jedno jediné srovnání s jinak námětem (i subžánrem) docela odlišnou Hrou o trůny: oproti ní totiž televizní Zaklínač nepodnítí palčivou potřebu se hned po titulcích ponořit do knižní předlohy či alespoň prozkoumat fanouškovské wikistránky, a díky tomu pronikat hlouběji do naznačených reálií, mýtů a historie.

K jistě neméně promyšlenému světu Andrzeje Sapkowského totiž seriálový divák zůstává zcela netečný: vedlejší postavy jsou vykresleny nezajímavě, historické souvislosti bezkrevně, jednotlivé krajiny a města zaměnitelně. Což jde s ohledem na slávu knižního Zaklínače zcela jistě na vrub tvůrců seriálové adaptace.