István Szabó

István Szabó - István Szabó | foto: Michal Sváček, MF DNES

Všichni jen hrajeme role, říká Szabó

Po dva večery tleskalo pražské multikino Anděl, letošní dějiště mezinárodní přehlídky Febiofest, filmu Božská Julie a hlavně jeho tvůrci Istvánu Szabóovi. Režisérovi původem maďarskému, významem světovému a náturou prý kromobyčejně slušnému.

Alespoň herečka Lucy Punchová, která v Božské Julii hraje sokyni titulní hrdinky alias Annette Beningové, včera líčila, že Szabó o všechno poprosí, za vše děkuje a při natáčení nezastavuje záběr běžným výrazem Stop!, nýbrž slovy Děkuji vám.

Szabó si ostatně především ženské obdivovatelky naklonil nejen filmovým přepisem Maughamova příběhu Julie, ty jsi kouzelná!, jenž do českých kin přijde ve čtvrtek, ale také vysvětlením, proč vedle slavných mužských postav svých děl, Hanussena, Plukovníka Redla či oscarového Mefista, dává prostor i jejich zdánlivě křehčím protějškům.

"Ženy jsou mnohem silnější než muži," prohlásil filmař. "Opravdu věřím v jejich sílu a přál bych si, aby u moci bylo více žen a méně zkorumpovaných mužů."

Ač navenek přicházejí z docela jiného světa, pro Szabóa jsou Božská Julie z úsměvné romance a Mefisto z politicky podbarveného dramatu vlastně velmi blízké bytosti.

A nejen proto, že jejich příběhy se odehrávají ve zjitřené době 30. let. "Oba jsou tělem i duší herci, oba žene stejný cíl: hrát, dostávat další a další role. Jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Julie je Angličanka, kdežto v Mefistovi jde o Němce, který se musel nějak vyrovnat s Hitlerem. Kdyby to byl ruský herec, čekalo by jej totéž se Stalinem, španělského herce s Frankem,", vysvětluje Szabó, proč podle něj nosí hrdinové obou jeho děl podobné masky.

A pomyslné masky nespojuje pouze s herci či s minulostí a s diktaturou. "Obávám se, že každá společnost, socialismus i kapitalismus, nás vybízí, abychom se ujímali různých rolí. Aby kterýkoli člověk získal jistou pozici – třeba herec v divadle, lékař v nemocnici, ředitel školy nebo novinář –, musí užívat určité masky, aby společnost uspokojil. V Praze jako v Budapešti potkáte lidi, kteří mění své masky i kabáty ve vztahu k vlastní minulosti, protože chtějí hlavně žít, přežít a užít si," míní.

Herci jsou podle Szabóa za nošení masek placeni, nicméně řeší vlastní dilema, kam až mohou zajít. "Proč mladá začínající herečka používá takové pokoutní prostředky na cestě ke kariéře jako postava, kterou v Božské Julii představuje Lucy Punchová? Protože společnost jí nedovolí, aby svou pozici získala přímo," shrnul režisér svou teorii vnucených rolí – jen tu vlastní nezmínil.

Zato dal nahlédnout do své režijní kuchyně. "Herci musí překvapovat především diváka. Ale i já, pokud nejsem herci překvapován, nudím se a scény přetáčím. Vždyť herec je filmaři tím, čím jsou malíři barvy a spisovateli výběr slov. Nikoli podle režisérů, ale podle herců si vybavujeme filmy: s Casablankou se nám pojí Humphrey Bogart, s Ninočkou Greta Garbo. A právě v hereckém překvapování musí být film neustále nový," dodal.

Věčně proměnlivý je i sám režisér, který kariéru začal v šestadvaceti filmem z roku 1964 Čas snění. Po dražších dílech v angličtině se teď vrací točit levný film do Maďarska.

,