Tvůrci otevřeně přiznávají, že za vzor měli Veselé Velikonoce s Jeanem-Paulem Belmondem, tedy vyloženě hereckou variaci na věčné téma nevěry. Na rozdíl od Belmondova záletníka, který před manželkou vydával milenku za dceru, má hrdina Trojího života hned dvě snoubenky, mezi něž podle dokonale propracovaného systému rozděluje svůj čas; než spadne klec.
Modelová historka potrestaného hříšníka sice neoslní novotou, zato docela bohatě rozvíjí možné varianty s důrazem na výrazový rozsah rolí – ostatně scenárista Matěj Dadák je také herec, tentokrát však ponechal svůj text kolegům. Jan Plouhar v úloze suveréna, kterému postupně padá čelist, je na kolenou zábavnější než na koni, i když belmondovské sólo prostě nemůže porazit.
Bohužel ženské postavy rivalek jsou posunuté až k typizovaným karikaturám, Veronika Kubařová jako oddaná hospodyňka i Hana Vagnerová coby divoká bohémka se místy ocitají na hraně divadelní frašky. Také nesmělý kolega v podání Jiřího Hány patří k žánrovým klišé, naopak potěší vyděračský školák spojující nadání hackera a detektiva.
Režisér Jakub Sommer drží odlehčenou stylizaci důsledně od úvodních titulků po hravou pointu. Zálibně si hlídá detaily: letiště coby falešnou přestupní stanici mezi dvěma domácnostmi, jejich stejné vybavení, nedobrovolný převlek značkového elegána v asijské tržnici. Sex dávkuje velmi krotce – na rozdíl od sektu coby příkladu vskutku vydatného sponzorského výrobku.
K ozdůbkám patří zcizování přímo v reálných scénách i spousta drobných, nenápadně připravovaných náhod, které ve finále vedou až k nadsázce ve stylu crazy. A to je u nás taková vzácnost, že pro nenáročné bigamistovy trable vybojuje lehce nadprůměrnou známku.
