Něco jako láska

Něco jako láska - Fotografie z romantické komedie Něco jako láska. | foto: Falcon

Taková normální romance

Nemá s kým soupeřit, romantická komedie Něco jako láska vstupuje do českých kin jako jediná novinka týdne. Ale romanci, jež působí spíše melancholicky než ztřeštěně a víc civilně než mondénně, beztak soutěživost není vlastní.

Ashton Kutcher a Amanda Peetová se tu vcelku přirozeně přehráli ze stylu teenagerovských milostných lekcí do střízlivější, o pár let zralejší podoby věčných štvanic za láskou.

Kromě náhody, jež musí scenáristicky dosti silně zasahovat, aby se pár spojený náhodným rychlým sexem na palubě letadla potkával znovu a znovu během dalších sedmi let, nese děj příjemné znaky "normálnosti". To znamená, že nejde o pohádkový soulad na první pohled, nýbrž o jednorázovou hru přerůstající přes křižovatky typu "zase jsme si zbyli" v důvěrné kamarádství a nakonec v závaznější cit.

Také tu neloví výstřední milionář divukrásnou popelku, ale obyčejný kluk obyčejnou dívku, přičemž oba musí ze svých profesních plánů dost slevovat: ani kariéra ve stylu Billa Gatese, ani hvězdná dráha herečky jim nejsou souzeny. A podobně upravují své soukromé sny, neboť jejich cesty se zásadně kříží ve chvílích, kdy on či ona právě pohřbili další milostný vztah.

Slouží si tedy navzájem téměř sourozenecky jako vrby i utěšitelé, což staví běžný model umělé hollywoodské romantiky na pevnou zem – jenže k té příjemné přirozenosti bohužel patří také příliš mnoho slov. Dlouhé, předlouhé řeči jako by se snažily takřka kopírovat skutečnost, avšak dokumentárně věrná, milostně poraženecká nálada připomínající Sex ve městě brzy unaví, není-li provázena stejně břitkým úsečným humorem jako v seriálu.

Ne že by vtipná místa snímku zcela chyběla. Patří k nim trapasy při setkáních s bývalými partnery, opatrné sbližování řízené telefonicky těhotnou kamarádkou hrdinky a hlavně okamžiky půvabných společenských úletů v čínské restauraci či na silvestrovském večírku, kdy se dávná pubertální léta v dvojici aktérů znovu probudí, zpravidla podpořena nějakou tou sklenkou navíc.

Na druhé straně nechybí ani čistě lyrická struna, jíž se režisér Nigel Cole výtvarně blýskl ve scéně, kdy hrdinové fotografují svůj společný akt na pozadí hvězdné oblohy. Dokonalý kýč přitom dovede vzápětí shodit kalným ránem za policejního doprovodu. Alespoň v tomto případě – jindy nechává bez uzardění i zlehčení promlouvat sentimentální fráze o vysoušení slz.

Sympatická snaha o naprosto obyčejnou romanci, jakých se v každé vteřině na každém cípu zeměkoule odehrávají stovky, má paradoxně sklon doplatit právě na záměrnou "normálnost" jistou výslednou matností. Úhledné, přesné, leč mírně nanicovaté vyprávění se naštěstí dovede vlichotit vrstevníkům hrdinů, protože oba herci vyzařují generační samozřejmost.

A hezky se na ně dívá: Peetová kombinuje šibalství Audrey Tatouové s groteskními gesty světácké rebelky a Kutcherův sladký jelimánek na samém prahu dospělosti se blíží ranému kouzlu, jímž kdysi vládl Patrick Swayze.

,