Řezník, duchové a dva burani jen nudí

30. dubna 2002

Velké filmy teprve přijdou, říkával klasik. Kdy přijdou, to sice neupřesnil, ale do čarodějnic už se to u nás určitě nestihne. Současná nabídka je sotva prostřední a dokládá, jak mocně Hollywood opisuje - a ještě zhusta sám od sebe.

Král Škorpion
(Servisní článek čtěte ZDE.)

Dobrodružný Král Škorpion se tím dokonce pyšní, celou reklamní kampaň založil na volné spojitosti s hity Mumie a Mumie se vrací. Jenže ta příbuznost je opravdu hodně vzdálená, asi jako rodinné vazby mezi praotcem Čechem a Čechoinvestem. Mumie si kdysi půjčily od krále žánru fantasy Indiana Jonese jeho lehce potrhlou nadsázku i vděčné propojení nedávné „retro“ současnosti s dávnou legendou. Naproti tomu Král Škorpion se odehrává pouze v hluboké minulosti a ještě se tváří převážně vážně. Smích tu obstarává jen užvaněný zlodějíček, jakýsi lepší slouha hlavního hrdiny - a ten zase už svým robustním zjevem posouvá žánr úplně jinam, k vyloženě akční řezničině. Unylá dáma, o niž se hodný obr přetahuje s úhlavním tyranem, je zde výhradně pro ozdobu. Bojová umění zkrátka vtrhla do starého Egypta. Barbaři se mydlí sice mistrně, ale kdo šel na veselé kostlivce, mírně zabloudil.

Na křídlech vážky
(Servisní článek čtěte ZDE.)

Snímek Na křídlech vážky označila distribuce za mystické drama - asi také přesně nevěděla, kam s ním. Ve skutečnosti jde o tklivé melodrama střižené duchařinou, jmenovitě vzkazy ze záhrobí či životem po životě, opět zcela „navážno“. Mohutná vlna podobných snímků - za pár dní přijde další, Proroctví z temnot - opisuje pro změnu od slavného Šestého smyslu, jenže bez jeho původnosti a virtuozity. Utrápený vdovec alias Kevin Costner dostává přes třetí osoby, vesměs se nacházející v bezvědomí, záhadná znamení od své mrtvé manželky; ač lékař, přijme nevědeckou možnost zázraků a vydá se na cestu za tajemstvím. Dveře vrzají, lampa se houpe, ale strach se nedostaví, neboť tuhle řemeslnou veteš člověk už prokoukl. A hlavně: Costner nemůže - v mezích možností - skončit špatně.

Pekelná ženská
(Servisní článek čtěte ZDE.)

Komedie Pekelná ženská pak opisuje od teenagerovské řady Prci, prci, prcičky - tahle zpráva asi pro názornou představu naprosto stačí. Ale krok drží kupodivu pouze v nechutnostech dvou ušmudlaných, pobryndaných, tupě dobráckých buranů, kteří chtějí kamaráda zachránit ze spárů nevhodné nevěsty. Zato ve vtipnosti, kterou Prcičkám při vší neúctě nelze upřít, tahle fraška o nekonečné pubertě silně zaostává. Dokonce nudí a vleče se natolik, že už ani urazit nedokáže. Jedinou odměnou za divákovu výdrž je osobní účast hudební legendy Neila Diamonda, kterého hrdinové tak dlouho uctívají a s vlastní kapelou snaživě napodobují, až Mistr sám vtrhne do děje s výrokem „Věřím ve šťastné konce“ a jde happy end zařídit přímo na svatbu dojemnou písní.