Ještě na samém začátku se mohlo zdát, že aspoň nějaká zábava tu bude. Těžko říct, nakolik byly připravené "improvizované" vstupy tří nominantek na Českou slavici, sedících v první řadě, do Brzobohatého rapu. Ale každá zareagovala docela zábavně. Včetně bezbranného "Já jsem plachá" Lucie Bílé. Pak ale nadlouho zábava skončila.
Těžko říct, jak to vypadalo přímo v prostoru Státní opery, ale takřka žádný z vtipů Ondřeje Brzobohatého přes televizní kamery na obrazovky takříkajíc "neprolezl". Moderátor sice působil připraveně, ale jeho naučený scénář nebyl občas v souladu s děním na jevišti a Brzobohatý, jakkoli od jiných vyžadoval improvizaci, nebyl sám něčeho podobného schopen.
Markantní to bylo třeba ve chvíli, kdy první cenu přebírající Lucie Bílá dojatě zdravila zřejmě doma ležící nemocnou Jiřinu Jiráskovou. Ať už si o tomto gestu myslí kdo chce co chce, bylo skutečně velmi nevhodné bezprostředně po této promluvě kontrovat další sérií předem napsaných vtípků.
Vtipy, kterým se nikdo nesmál. Naštěstí
Ve velké většině s útrpností se musel divák popasovat i s výstupy přizvaných hostů a těch, kteří předávali ceny. A to i u takových jindy skutečně notoricky vtipných lidí jako je Milan Šteindler.
Milan Šteindler
Možná jeho výstup se zpěvem fragmentu hitu Pavla Vítka Mám rád vůni tvý kůže, podaným s tou nejtrapnější "gayovskou" dikcí, nějak souvisí s hercovým angažmá v seriálu Gympl. Ale Šteindler či scenárista, který mu tento skeč předepsal, by měli předpokládat, že se na přenos dívá i ten, kdo televizní seriály tohoto typu nesleduje. Na toho scénka působila prostě jen jako trapně homofobní srandička ze čtvrté cenové skupiny.
Je až zarážející, jak profesionálové, kteří ceny předávali, kupříkladu herecká dvojice z Ordinace Sandra Nováková a Radim Fiala nebo moderátoři zpráv Lucie Borhyová a Ray Koranteng, absolutně neobstáli. A záběry do zoufale se nesmějícího publika v hledišti potvrdily, že na vině nebyla nepřenosnost jejich legrací mimo sál.
Naproti tomu když nic jiného, tedy alespoň přirozeně působila třeba dvojice tenistek Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká, které sklidily ze všech hostů mimo oceňovaných snad největší aplaus už při příchodu na jeviště. Nemluvě o hokejistech Tomáši Plekancovi a Jiřím Tlustém, kteří byli vyloženě vtipní a svým "tak určitě" s nadhledem zamířili do vlastních sportovních řad (a oslovili i závisláky na youtubeových videích).
Žito a dobromyslné šípy
Kouzelník Žito
Je samozřejmě nesmysl hodnotit promluvy oceněných. Nicméně dva z nich se o ždibec dobré zábavy postarali. Prvním z nich byl Kouzelník Žito, který ve své bodrosti vzkázal každému, co jeho jest, do svého okénka lidového vypravěče zaangažoval dokonce kohouta a možná se mu podařilo vzbudit u některých diváků dojem, že to, co hlásá, myslí vážně. Ale to byl všechno jenom takový kouzelnický výstup, že?
Karel Gott, dej mu pámbu věčnou slavičí slávu, nesl svoje druhé místo s nadhledem a grácií. A jeho parodie na angažované promluvy popzpěváků (skoro se zdálo, že míří právě nejen na toho, kdo zůstal v závěsu za ním, ale i na toho, který jej letos "předklusal"...) byla jedním z nemnoha světlých bodů programu. Jakkoli i on, resp. autor jeho slavnostních řečí Karel Šíp (bylo tomu tak i letos?), býval ještě vtipnější.
Do tepláků!
Kapitolou samou pro sebe byla hudební čísla. Jenže slaboduchou a falešně zazpívanou odrhovačku Mandrage o šroubech a maticích nebo písničku rychlokvašky Celeste Buckingham jak z hloubi 80. let snad vůbec nemá smysl komentovat (ani poslouchat). A že Nightwork ze sebe vlastní vinou dělají kapelu "jedné písničky stokrát jinak", tentokrát v opravdu nevtipném, protože vyčpělém dechovkovém balení, je jen jejich problém. A fanoušků, kteří jim takové "humory" schlamstnou i s navijákem.
Nakonec paradoxně jediným, co udrželo večeru jakous takous hudební úroveň, byla docela zábavně sestavená směs hitů Olympiku v podání Marty Jandové (při prostřizích na jejího otce a autora těch písní to vypadalo, že sám nebyl předem informován a zdál se tudíž mile překvapen) a písnička z bondovky Skyfall, kterou solidně zazpívala Ewa Farna.
Ale není to na estrádu, jejíž tvůrci jsou nepochybně přesvědčeni, že se jedná o vyvrcholení dění na scéně české populární hudby za celý rok, trochu málo? Odpovím si, s dovolením, sám. Je. A to žalostně.
Hodnocení iDNES.cz: 40 %
