Podstatné je slovo teenage, novinka kin totiž želví čtveřici z kanálu vidí hlavně coby moderní puberťáky, kteří by tak rádi chodili na střední školu, kde jejich lidská vrstevnice právě přišla o maturitní ples.
Vyprávění vpadne přímo do nočního zásahu proti vědci, jehož vynález skončí v podzemní stoce, kde způsobí proměnu želviček i jejich krysího adoptivního otce, jenž jim dá jména slavných renesančních malířů a vycvičí je v bojových uměních na ochranu před lidmi.
Po sestřihu uplynulých patnácti let už jsou z roztomilých mláďat výrostci, kteří touží po zapovězeném světě nahoře od módních triček po letní kino, přičemž používají hodně popkulturních odkazů; v české verzi zazní Vondráčková, Patrasová, Vojta Dyk nebo Všechnopárty – že by zdejší modly náctiletých?
Své kousky si točí na mobil a v půvabné kreslené představě plánují, jak se v očích lidí, kteří v nich vidí nebezpečné zrůdy, stanou obdivovanými hrdiny. Vydají se tedy po stopě tajemného zlosyna jménem Supermoucha.
Jenže spolu s ním do děje vtrhne příliš mnoho „vedlejších“ příšerek, navíc trpících dětinskou žvanivostí, a znovu se opakuje celá známá historie jejich zrodu zásluhou slizu v kanalizaci; jako by tvůrci hledali záminku pro nastavování filmového času.
K nejsilnějším stránkám snímku vedle animované stylizace patří nápaditá hudební dramaturgie, která pracuje se známými melodiemi jednak v akčních pasážích, jednak v náladově posmutnělých krizových okamžicích.
Co se choreografie tradičních bitek týče, asi nejveselejší sólo si připíše podceňovaný krysí stařík. Na druhé straně zážitku škodí přemíra epické košatosti i výchovných pouček o přijímání jinakosti.
Ve finální bitvě katastrofických rozměrů, charakterizovaných výrokem padoucha „Jsem jako godzilla“, pak už Želvy Ninja zasazené do chaotického rojení mutantů ztrácejí svou nezaměnitelnost. Nadto v nekonečné smyčce dokládají kýženou spolupráci želví party s lidmi, aby hrdinové mohli dosáhnout vysněného statutu, kdy jim davy tleskají a jedna z fanatických fanynek jim podává své nemluvně se žádostí „Podepište mi moje dítě!“
Podobných zábavných průpovídek zazní ve filmu víc, ovšem převážně se nesou právě v oné pubertální lince, která menší děti z okruhu publika vylučuje nejen pokusem o nápodobu série Spider-Mana v paralelních světech.
Dá se tedy čekat, že animovaná komedie Želvy Ninja: Mutantí chaos přivede do kin zejména nostalgiky znalé komiksu z roku 1984, následného seriálu, několika filmů či počítačových her.
