RECENZE: Walter Mitty. Díky, že to jde o svátcích i bez slz a jehličí

Co je zač Walter Mitty a jeho tajný život? Především příjemná komedie. Dále barvitý cestopis a zároveň detektivka, neboť po autorovi veledůležité ztracené fotografie na titulní stranu časopisu pátrá hrdina od moře Grónska přes sopky Islandu až po divoký Afghánistán.

Walter Mitty a jeho tajný život

75 %

USA, 2013, 114 min, titulky

Režie: Ben Stiller

Hrají: Ben Stiller, Kristen Wiig, Shirley MacLaine, Sean Penn

Kinobox: 78 %

IMDb: 7.3

Navíc nechybí romance - pravda, ta je upocenější, čímž ubírá body - a v neposlední řadě trocha nostalgie, za kterou snad každý novinář musí v závěrečném hodnocení přidat aspoň pět procent. Hrdinové totiž zažívají poslední dny kdysi slavného časopisu Life, jehož tvář mění nové vedení v duchu internetové éry, aniž tuší, kdo a jak značku vytvářel. Mimo jiné právě Ben Stiller coby zakřiknutý muž z fotoarchivu, jenž svůj život mezi negativy prokládá fantazírováním o hrdinských kouscích, jimiž by získal svou tajnou lásku.

Ano, podobá se Muži z Acapulca, jenž své bondovské alter ego vkládal do románů, nicméně vznikl dřív. Léčivě pozitivní, ne však uplakaný příběh totiž dokládá, jak spásné je, když na počátku stojí mistr slova. Stejnojmennou povídku vydal James Thurber roku 1939, osm let poté zrodila první filmový přepis a jméno hrdiny se stalo vžitým termínem pro snílky, jimž chybí odvaha své představy uskutečnit. Než přijde rozhodující chvíle.

Nikdy není pozdě

Pochopitelně proměna úředníčka v dobrodruha má hlavně bavit, což bohatě naplňuje, ať už se ocitne ve vrtulníku s opilým pilotem, mezi žraloky, nebo pod zuřícím vulkánem. Současně odtud film čerpá vděčnou akci i nádherné obrazy - a mezi řádky poselství o tom, co je v životě skutečně podstatné a že nikdy není pozdě na nový začátek.

Stiller v hlavní roli předvádí schopnost herecké sebeironie, ještě poctivěji si však počíná na postu režiséra. Vytvořil ukázkový vánoční film bez jehličí, slz, svíček, vloček, vánoční svou náladou i vyzněním. Film, jejž povýšený intelektuál pomluví až poté, co se dosyta nasměje a kradmo si utře oči.

Ale také film, jenž vzdává poctu profesionálům (nejen) novinářského řemesla; nástup jiných časů přijímají věcně, bez fňukání, jen si osobují právo na důstojnost. Takový typ smutku se těžko vyjadřuje; Stiller to zvládl celkem se ctí.