Na počátku příběhu se totiž do vily, kterou sdílí Bolek Polívka coby novopečený důchodce se svým ochrnutým potomkem v podání hercova skutečného syna Vladimíra Polívky, vrátí také manželem zrazená dcera s vnoučkem. Syn si posléze přivede ještě zatoulaného baseta, jehož prostřednictvím potká rovněž zhrzenou majitelku fenky téže rasy.
Pomalu tu není k hnutí. Naštěstí pro dceru hned ve vedlejší vile žije její dávný oddaný nápadník. A naštěstí pro syna pozná ovdovělý otec osamělou dámu v podání Elišky Balzerové, jejíž vila zase potřebuje mužskou ruku. Zkrátka postačí dvojice šikovně spárovat, aby na každou zbyl jeden dům - a to je pořád v záloze sídlo na Floridě, kam Balzerovou zve její filmová dcera.
 |
Jak žánr velí, je slunné léto, lidé se druží u bazénu, psíci v parku a otec Polívka na pozadí turistické Prahy s kolegy pouličními umělci, protože čistě pro radost, nedejbůh pro peníze, dělá na stará kolena klauna. Ale Bolka Polívku to zjevně opravdu těší.
Nevěry partnerů, jež je posunou k novému bydlení - pardon, vztahu, hrdinky řeší chápavě, rozumně, civilizovaně. Nic se tu nemůže stát, ví divák, a vlastně se opravdu nic nestane; Srdce na dlani jen tak příjemně plyne a plyne a plyne.
Sázka na roztomilost psů a dětí opětovně vychází, zato humor už je trochu prvoplánový včetně dvojsmyslů s panem Králíkem a králíkem na divoko či duší od kola a duší lidskou. Vzácné postavy padouchů buď nechápou vozíčkáře, nebo psí lásku smění za peníze a trapas s nahým mužem před webovou kamerou už použil Šťastný nový rok 2; nyní má navíc pointu.
Nejvděčnější položku tvoří vtipné průpovídky malých rozumbradů z mateřské školky, kteří dokážou proti kremaci ordinovat opalovací krém, a samozřejmě dojemný boj o němé stvoření ve stylu Lassie se vrací - jestlipak najde cestu domů?
Srdce na dlaniScénář a režie Martin Horský, hrají Vladimír Polívka, Eliška Balzerová, Matouš Ruml, Jana Pidrmanová, Boleslav Polívka Kinobox: 60 % |
Na rozdíl od jiných žánrových blíženců však snímek Srdce na dlani alespoň neuráží hrubostí, stupiditou ani neumětelstvím. Je vlídný, poklidný, typicky televizní - koprodukční Primě se jistě vyplatí. Nic tu neruší, nic tu nejiskří, nic tu nepřekvapí.
Ještě v případě režijní prvotiny Ženy v běhu se dalo mluvit o mírném nadprůměru, avšak napodruhé už se čeká více než pouhé opakování stejného vzorce diváckého úspěchu v soutěži o nejpřijatelnější kýč.
