Na počátku projektu stál oscarový film bratrů Ethana a Joela Coenových, mrazivě černá komedie o totálně zpackaném amatérském zločinu.
Následný seriál, jenž ze snímku převzal místopisné prvky, má pro každou řadu samostatný případ i hrdiny. Hned první, kde zazářili Billy Bob Thornton a Martin Freeman, se stal legendou, i následující série se snažily držet původní poetiky.
Ovšem nynější čtvrtá už si ponechala pouze slavnou obchodní značku. V podstatě jde o běžnou gangsterskou ságu, ve které se afroamerická mafie řízená Rockovou postavou snaží u moci vystřídat svou italskou předchůdkyni. Navíc skutečnost, že tvůrci děj zasadili do Kansas City 50. let, posouvá vyprávění k dobovým rasovým otázkám.
To už není naše Fargo, nýbrž úplně jiný typ pořadu, stěžují si fanoušci a mají pravdu. Někteří dokonce radí, ať milovníci původního konceptu radši „čtyřku“ ve vlastním zájmu vynechají a vůči případné „pětce“ se předem stavějí skepticky.
Kdyby nesla jiný název, dala by se premiéra přijmout, pod názvem Fargo však namísto temné grotesky s bizarními prvky podstrkuje „probuzený ideologický absolutismus“, jak některé divácké komentáře pojmenovávají současnou společenskou objednávku ve Spojených státech. Vůbec nejčastěji pak s despektem zmiňují PC neboli politickou korektnost vtělenou do spousty politických pouček, která se stylizovanou nadsázkou jiskřivé krimikomedie prostě nejde dohromady. Třebaže reálie od aut po kostýmy tradičně zachraňují dojem.
Paradox, jak se dá pod bohulibým praporem aktivismu zničit seriálový skvost, se ovšem zdaleka netýká pouze Farga. Člověk musí být nakonec rád, že třeba taková Teorie velkého třesku skončila dříve, než ji mohla postihnout stejná pohroma.
