Je hezké, když manžele i po mnoha letech soužití těší vzájemná spolupráce. Bylo by však hezčí, kdyby výsledek jejich spolupráce pak těšil i diváky. Řeč je o oblíbené americké herečce Melisse McCarthyové a jejím muži, herci a režisérovi Benu Falconeovi. Superhrdinská komedie Thunder Force je jejich pátým společným filmem vyjma projektů, které společně produkovali.
Melissa McCarthyová ve Thunder Force hraje neohrabanou, avšak dobrosrdečnou a ráznou Lydii, která se po letech znovu setkává se svou ambiciózní a vysoce inteligentní spolužačkou a kamarádkou Emily v podání Octavie Spencerové. Z Emily je majitelka úspěšné vědecké společnosti, jež vyvíjí způsob, jak proměnit běžného člověka v superhrdinu. Chce totiž ochránit rodné Chicago před takzvanými miscreanty, násilnými zločinci obdařenými nadlidskými schopnostmi, kteří je ohrožují už od osmdesátých let. Emily tehdy dokonce připravili o rodiče.
A tak se staré přítelkyně, částečně vinou Lydiiny nešikovnosti, stávají superhrdinskou dvojicí. Mají svůj převlek, vozidlo, krycí jméno, speciální zbraně i centrum, které je řídí. Prostě superhrdinky jaksepatří. A to je právě problém. Ve Thunder Force je všechno podáno tak, jak bylo již stokrát. Ambice představit „trochu jiné hrdinky“ jako by zůstala přítomna jen v anotaci filmu. Zbytek snímku je totiž jen starým kostlivcem oblečeným do nového kabátu.
Scenárista Falcone si nelámal hlavu s tím, jak by mohl vyprávění oživit, aby se alespoň trochu vymykalo klasickému schématu. Ubrat filmu na akci, jakou diváci znají například z filmů od Marvelu a přidat do něj více pokusů o gag a satiru ještě neznamená odlišit se od zbytku. Znamená to spíše přijít s dílem ještě méně zajímavým. I ten humor ve finále marvelovky zvládají lépe. A má to jeden prostý důvod – znají svého cílového diváka. V případě Thunder Force to vypadá, že se nad ním Falcone ani nezamyslel.
Alespoň jedno dobré rozhodnutí však učinil. Obsadil Jasona Batemana. Svou bezprostředností a přirozenou ironií herec obohatil film jako mutantní padouch s krabími klepety alespoň o dvě úsměvná místa.
Navíc jako by vedle něj pokaždé McCarthyová ožila. S Octavií Spencerovou, seč dlouholetou kamarádkou, ji bohužel před kamerou žádná chemie nepojí. Spencerová navíc působí, jako by si celou dobu ve filmu připadala tak nějak nepatřičně. V komediálních scénách obzvlášť, ve vážnějších, kdy například promlouvá dceři do duše, zas chytá silně melodramatické výrazivo. Přitom mluvíme o oscarové herečce. Jako by dopředu tušila, jak film ve finále dopadne.
