RECENZE: Když můžou sex všichni, proč ne my, ptají se postižení

Pozdvižení vzbudil už na festivalu v Jihlavě, nyní dokument Miluj mě, jestli to dokážeš vstupuje do kin. A není jich málo, objednaly si jej i sály v menších městech.

Pokud čekají alternativní publikum, mají odhad, pokud senzaci, pletou se. Vzdor intimnímu a v tuzemských poměrech novému tématu, jímž je asistenční sexuální služba pro postižené, je film sice otevřený, ale čistý, střídmý, něžný. Končí údajem, že se u nás vyškolilo prvních pět asistentek, ovšem nejde mu o statistiku, nýbrž o cestu.

Obraznou i doslovnou, protože schody, chodník, vlak, pro zdravého člověka běžné prvky jízdy z města do města, představují pro lidi na vozíku vyloženou odyseu. Důvod, proč ji absolvují, shrne jeden z nich řečnickou otázkou: „Když můžou sex všichni, proč ne my?“

Miluj mě, jestli to dokážeš

65 %

Režie: Dagmar Smržová

Kamera: Ferdinand Mazurek, Prokop Souček, Tomáš Nováček

Filmařsky nenápadný, reportážně pojatý příběh v sobě soustřeďuje více hrdinů než Sedm statečných. Jednak asistentku, jednak její klienty, tři mladíky, kteří pustili kameru do svého nejzazšího soukromí.

Ale také matky pacientů s racionálními chápavými glosami a v neposlední řadě režisérku Dagmar Smržovou, která se na tenkém ledě pohybuje nesentimentálně, s citem i vkusem, dokonce s humorem, který pomáhá ve chvílích rozpaků. Se svými postavami sdílí střízlivou věcnost, která v jiném okamžiku, při odborném školení asistentek s tlumočením, dostává až bizarní nádech.

Rozhovor s filmařkou Dagmar Smržovou

„Od dětství mě zajímal sex, první knížka, kterou jsem si koupil, byl sexuologický slovník,“ vypráví jeden muž na vozíku. Druhý, jehož ochromuje rychle postupující nemoc, zase chce zjistit, „jaké má ještě hranice“. Třetí si dojemně žehlí košili, jako by měl milostnou schůzku.

A když člověk vidí každodennost handicapovaných zúženou na počítač coby spojnici se světem, představí si, oč prázdnější byla před érou internetu, který dnes umí objednat pizzu i sex na míru. Proč ne.