RECENZE: Matrix se vrátil. Méně tančí, více řeší

Slogan filmu Matrix Reloaded, druhého dílu americké sci-fi, jež se stala módním kultem počítačové generace, vyzývá: Osvoboď svou mysl! Snad tím míní, ať v příběhu o válce lidí s technikou nikomu nevěříme a o všem pochybujeme, neboť v budoucnosti řízené stroji se může zdánlivá pravda měnit s každým úhozem do klávesnice.

Z filmu Matrix Reloaded - Keanu Reeves jako Neo | foto: www.allmoviephoto.com

Druhý možný výklad osvobozování mysli - Nehloubej, zírej, užij si triků, prostě se bav! - tentokrát příliš nesedí. Novátorská oslnivost jedinečně stylizovaných akčních scén prvého dílu už vyprchala, navíc „Matrix 2“ jako by své silné obrazové zbraně nahrazoval slovy.

Kouzlo i zrada Matrixu totiž tkví v chladné odtažitosti částečně či zcela umělého světa, jejž zobrazuje. Je-li dotek takové říše i hrdinů studený jako psí čumák, může to být zároveň výhoda pro výtvarnou podmanivost snímku, jež nezná přirozené světlo, jen prudký jas nebo tmu.

Matrix Reloaded

60 %

USA, 2003, 138 minut

Režie Andy Wachowski, Larry Wachowski

Producent Joel Silver

Scénář Andy Wachowski, Larry Wachowski

Hrají Keanu Reeves, Carrie-Anne Moss, Laurence Fishburne, Hugo Weaving, Jada Pinkett-Smith

Kamera Bill Pope

Hudba Don Davis

Streamovací služby: HBO Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 80 %

IMDb: 7.2

Ale pokud se značná část děje soustředí na zevrubné, rádoby filozofické disputace, žánr neplní závazky a člověku se chce zvolat slavnou větu z Knoflíkářů: „To neřeš!“

Ve filmu Matrix Reloaded se opravdu hodně řeší. První efektní akce s přelety, paprsky a svištícími kulkami mezi mrakodrapy se sice dostaví pár vteřin po začátku, avšak jednak jde o noční můru Keanu Reevese coby Vyvoleného, což je stará vesta, jednak je to na dlouhý čas poslední pastva pro oči.

Nejprve se vedou vysvětlující řeči před nastávající válkou. Utne je vděčná, byť krátká bitka hrdiny s trojicí Agentů, jež si drží čistý styl vzdušného tance včetně letu nekonečným prostorem v černém plášti na pomezí kněžské sutany a kouzelnického hávu.

Následuje oddech ústřední trojice „doma u lidí“, kde zástupy vzývají Vyvoleného coby mesiáše a kde divák absolvuje povinné rodinné kolečko - utřídí si vztahy, ženy, děti, velitele a pány radní.

Tahle zastávka zajímavě mísí biblické i pohanské prvky v podobě výpravných obřadů, kde se snoubí dusné techno se smyslným tancem, vybičovaným až na práh milování.

Leč po horké noci se nedá spát, takže přijde zase mudrování - na téma, zda umíme žít bez strojů. A poté znovu disputace, s Vědmou o osudu a víře. Téměř hodinu vlastně trvá příprava na podívanou.

Pravda, o to radostněji pak kino vítá jeden z vrcholů snímku, „velebalet“ s přemnoženými Agenty, jenž spojuje úsporný humor, chytrou choreografii, nádherné hry s prudce zastavovanými pohyby, a navíc i půvab celé situace, jež navenek vypadá jako bitka bankovních úředníků o polední přestávce na náměstí.

Další salonní úvahy o účelu, příčině a následku osvěží alespoň přítomnost francouzsky povýšeného šarmu. Poté se film z půdorysu televizních debat přehoupne k druhému vrcholu, zběsilé honičce s auty, motorkou, kamionem. Dobře vymyšlené i natočené, jen trochu dlouhé.

Těsně před rozhodující bitvou se opět řeční, výkladům a úvahám se nevyhne ani vzácně překvapivé zjištění, odkud se vlastně vzal pan Vyvolený.

Finále se hraje tradičně nadvakrát, nejdříve jde o lásku, potom o lidstvo, přičemž prvé bojové kolo si najde čas i na polibky, kdežto v tom druhém se nestačí rozkošné ocelové chobotničky ani pořádně projevit, když tu náhle jako blesk z čistého nebe film skončí.

Velmi okatě se tedy osud lidstva bude „řešit“ až v podzimní premiéře závěrečné části Matrix Revolutions. V rozpačitějším poločase lze těžko říci, co si tvůrci šetří. Zda se jako poprvé nadechnou k originální obraznosti, nebo vnesou další pochybnosti do děje, kde už teď není téměř nic jisté, a promění tak Matrix definitivně v kavárenskou rozpravu.