RECENZE: Lítám v tom s Clooneym vítězí chytrým mozkem a černým vtipem

Traduje se, že chce-li kritik filmu odehnat diváky, pochválí ho za chytrost. Ale ani s tím rizikem nelze zamlčet, že jeden z horkých oscarových kandidátů, americká hořká komedie Jasona Reitmana Lítám v tom, je opravdu neskutečně chytrá. Ovšem zároveň také neskutečně vtipná, takže si člověk vlastně až následně uvědomí, že vypráví o vážných věcech, dokonce s nádechem smutku.

Ano, mluví se tu také o současné ekonomické krizi, a to není zrovna téma, na které by se lidé hrnuli do kina. Jenže Lítám v tom představuje právě onen vzácný druh „sociálky“, který nevydírá, nekáže, nepranýřuje, neslzí, nezavání politickou agitací ani ulepenou dobročinností.

Reitmanův hlavní dar – kromě schopnosti zapojit humor vždy a za všech okolností – se totiž jmenuje věcnost, leckdy na hraně cynismu. Okaté dojímání nepřipustil ani v příběhu těhotné školačky Juno, ani v komedii Děkujeme, že kouříte, jejíž sympatický hrdina s nesympatickým povoláním advokáta tabáku má s hlavní postavou novinky dost společného.

A když se přičte její trefný představitel George Clooney, snímek Lítám v tom prakticky nemá chybu – snad jenom výkyvy rytmu v poslední třetině a vypravěčskou odtažitost až natolik důslednou, že se ve výsledku lehce obrací proti záměru. To však nic neubírá na radosti, která člověka zalije: radosti, že filmy ještě občas točí i lidé s mozkem.

Žádná klišé

Co je zač Clooneyho hrdina? Pan Dokonalý: zjevem, mluvou, gesty, chováním, ležérní grácií, s níž zachází s platebními kartami i jinými bytostmi. Ale také pan Nikdo, protože vlastně nemá žádný pevný bod ve vesmíru. Ani rodinu, ani domov – chladně pustý byt mu slouží jen jako přestupní stanice mezi cestami, které se mu staly profesí i vášní.

Lítám v tom

80 %

USA, 2009, 109 min.

režie Jason Reitman, hrají George Clooney, Vera Farmiga, Anna Kendricková, Jason Bateman.

Kinobox: 73 %

IMDb: 7.4

Hrdina totiž létá po celé Americe, aby ve firmách s příliš měkkosrdcatými šéfy „optimalizoval stavy“ – tedy dával za ně výpovědi. A umí to opravdu dobře, takže je na roztrhání. Společnost, pro niž pracuje, právě za krize vzkvétá a hrdina milující svůj životní styl – věčně ve vzduchu, věčně mimo pozemské závazky – spěje k vysněnému rekordu nalétaných mil. Než musí zaškolit novou mladou šéfku, jejíž drsná ctižádost se tváří v tvář realitě rozdrolí v obraz ukňouraného kotěte – a změní i něco v něm. Ovšem pozvolna, přirozeně a marně: bohužel pro hrdinu a naštěstí pro film, jenž tak odmítl dutá klišé polepšení a prohlédnutí.

Hrdinův „svět mimo svět“ si podmaňuje do sebe uzavřenou náladou a baví na dotek, když Clooney s nedbalou elegancí předvádí nacvičené letištní rituály, hry s klubovými bonusy či kouzelně odosobněnou domluvu příštího rande se spolucestující, jež plánují u jednoho stolu přes dva manažerské notebooky.

A pak do své říše blahovolně zasvěcuje mladičkou šéfku, která chce jít v tvrdé profesionalitě ještě dál než sám mistr – zpočátku. Anna Kendricková ji hraje jako horlivou školačku s dojemně důležitou maskou a Clooney si ji vychutnává při úsečných poučkách – co vyhodit z kufru; proč se u letištní kontroly řadit za Asiaty, ne za penzisty; jakými frázemi odbýt lidi, jimž právě vzali práci.

Je to smích hodně tvrdý až otrlý, ale nikdy hloupý a leckdy jiskřící co vteřinu každým slovem i pohledem – třeba když hrdina a jeho milenka v podání Very Farmigy shovívavě glosují romantické sny mladičké šéfky.

Všechno podstatné

Nadhled zdobí i potupnou hrdinovu službu jeho příbuzenstvu, které má již trochu banálnější podobu, a při zdvořilých vyhazovech míra nadhledu až mrazí; zpovědi reálných nezaměstnaných ještě přidají na síle.

Ale nejsilnější zbraň filmu Lítám v tom zůstává v jeho vědoucím humoru a v tom, že je takřka léčivě normální. Není v něm nic umělého ani vyumělkovaného, nepotřebuje efekty, pohádkové úniky ani výzvy k lidstvu a stačí mu sto minut, aby shrnul vše, co je v životě podstatné.