Natočil jej jako svou režijní hranou prvotinu americký kameraman Gary Griffin a přesně tak vypadá - asi jako kdyby český debutant přišel s příběhem o americké občanské válce. Na projektu se sice podíleli Arnošt a Josef Lustigovi, jenže také oni vnímali Československo 80. let ze Států.
A přesně tak, tedy jako stručná příručka našich dějin pro Marťany, film působí. Nadto si hraje na studentskou romanci, neboť trio hrdinů, kteří se ve finále octnou v čele průvodu na Národní třídě, mladý hokejista, hudební fanoušek a výtvarník, se zároveň točí kolem dívky, jež je burcuje od řečí k činu.
Jeden z nich je i vypravěčem, který zasvěcuje západní publikum do běhu událostí - jak propustili Havla, co na to Jakeš, kdy Maďarsko otevřeno hranice. A přidává jednak silácká klišé „Se všemi fotry vyjebali“, jednak banality „Lidé vyběhli do ulic z domovů, ze škol, z továren“.
Leccos hraničí s fraškou, třeba karikovaná policie, která se ještě v roce 1989 vyžívá v honech na milovníky zahraniční muziky a současně má podobu tupců padajících do Vltavy.
Zásah proti studentskému průvodu je sice nasnímán velkoryse včetně komparzu, ale operní hlas ve sborovém zpěvu hymny z něj činí paskvil.
Dva prvky stojí za zapamatování. Herecky kralující David Novotný v roli otce jednoho z hrdinů a režisérovy hrátky na umění od animačních předělů přes vzpomínkové dialogy rodičů až po průlety mraků nad Prahou, což je postup stejně hojně a stejně otravně využívaný tuzemskými krimiseriály.
Pravda je, že s výjimkou dokumentů, rekonstrukcí či retrokomedie Něžné vlny nemají televize k výročí sametu vlastně co hrát. Ale než v nouzi nasadit profesně neumětelskou poctu, to už je lepší se tvářit, že žádný Griffinův Listopad nikdy nevznikl, neřkuli že se do něj u nás investovalo.
