Tentokrát se kamera nekochá tamní přízračnou přírodou, příběh klukovské party se odehrává na městské periferii, jakých existuje na světě nespočet, a také děti podobné dospívajícím hrdinům by se daly najít kdekoli.
Jsou to víceméně vyděděnci: čtrnáctiletý chlapec zažívá ve škole brutální šikanu, doma má – občas – jenom matku špindíru a sestru narkomanku, zatímco otec násilník sedí ve vězení; až ho propustí, bude ještě hůř.
Pak potká trojici vrstevníků, která jej vezme mezi sebe; zrodí se moderní obdoba Tří mušketýrů, kde jeden velí mozkem, druhý pěstmi a dohromady pod siláckými gesty nacházejí vzájemný soucit a nevyslovenou něhu.
Téma sice není nové, ale skvěle odvyprávěné a zahrané. Představitelé školáků svou přirozeností připomenou domácí příběh Všechno bude, s nímž Krásné bytosti sdílejí ještě jiný bonus, totiž způsob, kterak nenuceně a „neúředně“, bez plakátových pouček, zacházejí s drsnou sociální realitou.
Ne že by teenageři vesměs poznamenaní tristními rodinnými poměry zosobňovali morální vzory, neváhají si třeba postiženého výrostka dobírat za údajný sex s ovcí nebo dospělým do kostek ledu míchat psí sperma.
Ale kdykoli se příkoří dotkne některého z nich, jsou schopni se obětovat, třebaže odplata silnějších, například v podobě vynuceného sexu, bývá v jejich světě krutá.
Nakonec v zoufalém aktu ochrany kamaráda tam, kde zákony dospělých selhávají, vezmou do vlastních rukou spravedlnost. A je na každém z nich, jak se vypořádá s vlastním svědomím.
Režisér Gudmundur Arnar Gudmundsson se věnoval podobným hrdinům už ve své prvotině Kamenné srdce, odměněné univerzitní trofejí Evropských filmových cen a sledující dospívání dvou chlapců v rybářské osadě.
V městských Krásných bytostech znatelně přitvrdil. Ale při vší syrovosti se v nich najdou motivy zábavné, poetické, či dokonce ezoterické, aniž by rušily nebo oslabovaly sílu sdělení, kolik tíhy na své potomky někdy nakládáme.
