Čistě pro pořádek, v roce 2010 film Jak vycvičit draka představil kmen Vikingů, jejž náčelníkův synek spřátelil s draky. Čtyři roky poté kromě velké bitvy našel svou matku. A nyní musí ochránit oba světy, lidský i dračí, před novou hrozbou, ale hlavně dospět.
Což mimo jiné obnáší přijmout v zájmu přátelství i loučení. Zní to sentimentálně, nicméně právě přeměna výrostka v muže, respektive ve vůdce schopného opustit vlastní utopii, má silnější účinek než válečná linie, kterou reprezentuje dosti tuctový a příliš výřečný padouch.
Dlouhé debaty s ním unavují, zatímco bojové akce, zejména noční, zase činí události lehce nepřehlednými. Neboť už dávno nejde jen o teenagera a jeho létajícího kamaráda: dráčky si osedlali všichni Vikingové v čele s hrdinovými vrstevníky včetně jeho přítelkyně, ale rovněž jeho zákeřný protivník – a kdo stíhá v mumraji odlišit armádu „zlých“ draků od „hodných“?
Poněkud zdržuje i retro z dětství či maminčiny moudré rady. Ale na druhou stranu si série nadále hlídá všechny znaky své jedinečnosti včetně zábavných odkazů k severským bohům jako Chraň Thor! nebo Hrom do Odina, upravuje si tradiční rčení do výroků typu Neházejme helmy do žita a čas od času osvěží vyloženou komikou – třeba s chorobně užvaněnou zajatkyní.
Především však pracuje s prvky romance, a to velmi rozumně, protože dračí námluvy dostávají přednost před lidskými. Navenek něžná bílá samička coby rafinovaná návnada dovede hrdinova černého draka k dojemným projevům zamilovaného puberťáka, které vyvrcholí půvabným milostným tancem podle chlapcovy nápovědy. Kde mladík a jeho snoubenka potřebují spoustu slov, pochybností, váhání i smiřování, dračí love story stačí výrazy ze zvířecí říše.
Jak vycvičit drakaRecenze filmů |
Pak je tu ještě spousta smyslové parády pro trojrozměrný zážitek. Poskytnou ji mimo jiné hromadné stěhování Vikingů za vidinou bezpečnějšího domova, mohutné nepřátelské loďstvo, choreograficky bohaté letové scény a zejména pohádková dračí říše s vodopády, jeskyněmi a barvami hodnými Avatara – či obřího vánočního stromu s LED osvětlením v nákupním středisku. V každém případě je to výtvarně přitažlivá a pohybově plynulá krása.
A nakonec potěší způsob, jak se celá série uzavře. I když její konečné menu sestavuje režisér Dean DeBlois z tradičních chodů, které tvoří rozhodující bitva, slzy přirozeného rozchodu a dovětek po letech, finále vychází z čistě rozumové úvahy a přitom představuje ideální způsob, jak trilogii elegantně završit, aniž by se nedala kdykoli v budoucnu stejně elegantně vzkřísit.
