Třebaže se člověk u novinky kin směje, po celou dobu má podvědomý pocit, že to všechno už přece někde viděl. Dokonce nedávno. A neplete se.
S jarní novinkou kin Tři Tygři ve filmu: Jackpot sdílí Grand Prix nejen část hereckého týmu, jmenovitě Štěpána Kozuba a Robina Ferra, ale hlavně tradiční model road movie, v níž se parta zoufalců na cestě za velkým snem posouvá skeč od skeče, pronásledována současně jak policií, tak mafií, oběma v lehce operetním balení.
Druhá příbuznost je ještě čerstvějšího data, dvojice frajírka a prosťáčka mířící do Barcelony na Velkou cenu Španělska totiž silně připomíná tandem z právě vysílaného seriálu Gumy – a to včetně prostředí periferní autodílny, respektive krachujícího autobazaru.
Zkrátka se znovu vychází z půdorysu komedií, které zalidňují dojemně směšné či směšně dojemné figurky z okraje společnosti, počínaje Kozubovým zlodějíčkem aut a konče feťačkou, kterou vskutku neodolatelně ztělesňuje živelná Tatiana Dyková.
Nechybí groteskní párek místních strážců zákona, který se z líné ospalosti postupně vybičuje k hrdinné akci, dále rezolutní důchodce neboli Miroslav Donutil, ušmudlané děti vychovávané v karavanu ani neméně ušmudlaná exotika v podobě náhodné, leč neodbytné těžkotonážní spolunocležnice Kozubova hrdiny.
Je to už skoro folklor včetně sponzorských odkazů, i když je třeba uznat, že Prušinovský coby scenárista zvládá propracovanější stavbu i motivace a na postu režiséra si umí pohrát s detaily, díky nimž získávají některé charaktery dokonce vývoj: směrem k jisté empatii v případě reka Kryštofa Hádka, k hrubějšímu typu zla u Kozubovy role.
Potěší ozdůbky jako„jézeďácké“ krytí polského gangu nebo přiléhavé finále přímo na formuli 1, nicméně obehraná podstata zůstává. Tedy smích budovaný na světácké jízdě omezených vidláků, pro něž „Le Mans vypadá jako Chomutov“, ale láska k motorům je zušlechťuje, přestože pro svou vášeň musí krást tu benzin, tu cizí dodávku.
Ano, Grand Prix je pořád slušná záminka k nezávaznému smíchu, ale nic, co by vyloženě zasvítilo.
