RECENZE: Doktor od Jezera hrochů se dá snadno popravit, on se ale jen drží předlohy

Nebylo by nic snadnějšího než českou komedii Doktor od Jezera hrochů takříkajíc odstřelit jedinou kovbojskou ranou od boku, po vzoru předpremiérových internetových výkřiků, které novinku Zdeňka Trošky házejí do hodnotící rubriky zvané "odpad". Bylo by to až svůdně snadné, ale nebylo by to úplně fér.

Ano, snímek vstupující po středeční pražské premiéře do rekordních čtyřiačtyřiceti kin se opravdu velmi nepovedl. Jenže háček je v tom, že se ani povést nemohl a že Troškovi nelze vyčítat nic jiného než vědomou tvůrčí sebevraždu. Někdy totiž za smutný výsledek může spíš chybná výchozí úvaha než chybná filmařina a Doktor od Jezera hrochů zosobňuje právě takový případ.

Producenti zjevně vyšli z předpokladu, že přepis stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka, jíž se od 80. let prodalo na půldruhého milionu výtisků, zaručuje i divácký hit. Ale už nezkoumali, jestli se vůbec dá natočit a jestli za to stojí.

Doktor od Jezera hrochů

30 %

ČR, režie Zdeněk Troška, hrají Jaroslav Šmíd, Eva Holubová, Jiří Langmajer, Tereza Bebarová, Alžběta Stanková, 102 minut.

Kinobox: 33 %

IMDb: 3.2

Nedá a nestojí. Zaprvé, humoristický román o uťáplém českém doktůrkovi vyštvaném hamižnou tchyní do Afriky, odkud ho po kratičké ponižující lapálii hned zas vezou zpět, vydá sotva na televizní sitkom. A zadruhé, pokud už měl inspirovat filmové vyprávění, musel by jej od základu přepsat mistrovský scenárista, nejlépe právě ve prospěch nosných afrických motivů, které kniha vesměs přelétne. Jenže tvůrci se na Švandrlíkovo přání zavázali k věrnosti předloze, i v duchu piety po autorově smrti svůj slib dodrželi, a tím si připravili vlastní popraviště.

Na rozdíl od série Kameňáků, poslepovaných z desítek anekdot, stojí Doktor od Jezera hrochů na jediné anekdotické příhodě v Africe. Zbytek příběhu je dobová moralita, jež v mezích lidovosti pranýřuje hrabivost, závist, pinožení, nevěry, úplatky... Brrr, až se člověku vybaví "nastavování zrcadel měšťáckým nešvarům" v totalitních veselohrách typu Zítra to roztočíme, drahoušku.

Čecháček zůstane Čecháčkem

Troška o filmu, který natočil v Africe

V nich alespoň zářila první herecká liga, jenže Troška takovou sestavou bohužel nedisponuje, a třebaže děj posunul ze socialistické éry do současnosti, z plátna se líně řine podivné bezčasí jakýchsi Hříšných lidí města žižkovského, domovnicky uječené, pavlačově chudé a vůbec vybledlé komunální satiry, která měla zůstat v postnormalizačních kryptách a nevystrkovat nos. Jen Afrika, nejprve vtipné hororové prolínání líté zvěře s lítou tchyní a posléze prostor i nálada divočiny, dá filmu na okamžik nadechnout.

Bohužel na to má jen několik minut, a když se příběh vrátí na českou půdu, marně hledá, oč se opřít. Herecky si jej pro sebe uchvátila Eva Holubová coby hrdinova karikovaná tchyně věčně v ráži.

Jaroslav Šmíd v titulní roli jako by jí svou energii odevzdal: pokud vůbec budí emoci, pak více útrpnost než soucit, neřkuli úsměv. Bez kouzla nedojímá ani jako jelimánek, ani jako hypochondr; neruší sice, ale pro všechny roviny, komické i romantické, používá neměnný výraz. Na druhou stranu se těžko uvolní, jestliže jeho nová filmová láska v podání Alžběty Stankové se tváří a hlavně mluví jako Miss Nebe.

Z natáčení filmu Doktor od Jezera hrochů - Bob Klepl

Z natáčení filmu Doktor od Jezera hrochů - B. Stanková, J. Šmíd

Zkrátka smutek

Když není obsah, těžko se hledá způsob vypravěčské záchrany. Až na exotické scenerie či filmařský nápad s výlevy Holubové ve výtahu se Doktor od Jezera hrochů drží televizní popisnosti v dekoracích městského činžáku. Ke stylizované jadrnosti série Slunce, seno mu chybí ztřeštěnější nadsázka, ke slovnímu vtipu rafinovanější scénář a řídká situační komika uhýbá haldě sponzorských výrobků. Místo aby se rytmus stupňoval, "po Africe" se ještě rozvolní a divák správně hádá, že kromě rozplizlé romance se až do konce už nic nestane a nic nezmění.

Zkrátka smutek. Ale pořád ještě asi o procento veselejší než nedávná komedie Šejk na veřejnoprávní ČT.