Tři záslužné věci je třeba snímku Prvok, Šampón, Tečka a Karel spravedlivě přiznat. Zaprvé, přepis vlastní knihy sedl režiséru Patriku Hartlovi rozhodně lépe než jeho předchozí filmová adaptace Takové normální rodinky (i když těžko mohl být horší).
Zadruhé, vedle současných českých komedií s dámskými sestavami jako Matky vykazuje Hartlova pánská parta o dost méně trapnosti (i když těžko by jí mohla obsáhnout více). A zatřetí, na příběh čtyř mušketýrů v krizi středního věku se bude chodit, což pomůže na nohy kinům (i když kinematografii sotva).
Neznamená to však, že by Prvok, Šampón, Tečka a Karel představovali revoluční změnu. Zahrnují veškeré známé stereotypy filmových válek pohlaví, pouze z opačného pohledu.
Zatímco ženám film udílí statut utrápených slípek (s výjimkou těch u tyče), muže předvádí coby komplikované, ale v jádru čestné bytosti, kterým nejde o mrzké peníze – „Nač další miliony? Máš dost“, nýbrž o smysl bytí a věrnost mladickým ideálům.
Sice jim trochu trvá, než dozrají, ale myslí to dobře. A hrají ještě lépe, protože Martin Pechlát, David Švehlík, Hynek Čermák a Martin Hofmann si přirozeně notují, přestože jim role místy předepisují doslovné vysvětlivky typu „pořád dělám rozumné věci“.
Aby zahnali sebelítost a probudili své okoralé klukovské duše, začnou plnit úkoly – třeba spíš dětinskou než provokativní nahotu na veřejnosti. Otužují se tak pro boj se skutečnými problémy.
Čermákův hrdina, navrátilec z vojenské mise, stále žije u maminky, již každým slovem zraňuje; Hofmannův podnikatel nemá čas na manželku, kterou utěšuje Švehlíkův úspěšný režisér pitomých reklam, odmítající se hlásit k synovi; a Pechlátův uštvaný tatík, jehož žena čeká čtvrtou dceru, si přivydělává v travesty show.
Sází se tedy na atraktivní prostředí, na vděčný humor kolem varlat a na pamětnicky levný, byť tentokrát funkční pop. Komedie však naštěstí vyzařuje i hoře z (ne)rozumu, jež hercům sluší, třebaže se tónina postupně noří do obvyklého melodramatu s morálním kázáním.
Jak mohou Prvok, Šampón, Tečka a Karel dopadnout, dá se v tradici žánru odhadnout: buď dospějí, nebo obětí ostatní vykoupí. Ale pozitivní myšlení už mnohé české komedie pumpovaly do diváka primitivněji a ostudněji.
