Je pravda, že se chystá druhý díl oscarového filmu Unaveni sluncem? A měl Oscar udělený tomuto snímku vliv na vaši kariéru?
Projekt Unaveni sluncem 2 opravdu existuje, děj by se měl odehrávat za Velké vlastenecké války a Nikita Michalkov píše scénář. Pokud jde o mne, nabídek mám spoustu, ale takových osmdesát procent z nich mě nezajímá - jsou to filmy, které nepotřebuji, a myslím, že je nepotřebuje ani kinematografie. A jestli mi některé z nabízených rolí vynesl Oscar za nejlepší zahraniční film, kde jsem hrál, to opravdu nevím.
Ale zda vám lidé úspěch záviděli, to snad víte?
Už jsem si zvykl. Jestli závidí, je to jejich problém, ať si ho řeší sami.
Režisér filmu Východ - Západ Régis Wargnier říká, že jste pravý typ hvězdy: záhadný, nepřístupný, aristokraticky zdrženlivý. Jste opravdu takový, nebo je to jen další role, kterou hrajete, abyste chránil své soukromí?
Spíš takový skutečně jsem. Nehodlám život promarnit tím, že budu vytvářet image, pak bych přestal být umělcem. Nedělám nic jen na oko, snažím se být čestný sám před sebou alespoň do té míry, jak to jde, nepředvádím žádnou záhadu či mýtus. Můj život se týká pouze mě a mých blízkých; nechci, aby do něho vstupovali všichni.
Tentokrát jste nepřijel s filmem, ale jako zástupce firmy Longines. Neslyšíte výčitky, že coby uznávaný herec a nositel Ceny Lawrence Oliviera jste propůjčil své jméno a tvář reklamě?
Zase jsme u toho: nedám na řeči, je mi srdečně jedno, jak se na mě dívají ostatní. Navíc si myslím, že ti, co nejvíc pobouřeně vrtí hlavou, by si tuhle úlohu se mnou moc rádi vyměnili. Jistě, každý okamžitě myslí na peníze, jedna kolegyně mi žertem řekla, že snad poprvé v životě závidí umělci. Ale tohle není běžná jednorázová reklama, stal jsem se zástupcem té firmy na jistý čas v několika zemích. Chtěl jsem to tak udělat: je to můj život a rozhoduji si o něm sám.
Za snímek Lazebník sibiřský, který jste točili i v Praze, se dočkal režisér Michalkov výtek, že idealizuje ruské dějiny. Hájil se tím, že nezobrazuje Rusko skutečné, ale takové, jaké by si ho přál mít. Co si o tom myslíte?
Souhlasím s Michalkovem, a ne proto, že jsem v tom filmu hrál. Dal si za cíl natočit Rusko svých snů, to udělal, a udělal to dobře, což je nejdůležitější. Umělce přece vždy posuzujeme podle naplnění zákonů tvorby a úkolů, které si sám předepsal; u Michalkova se však na to často zapomíná. Chtěl operu, udělal operu. Zkrátka stojím na jeho straně, i když on se umí daleko lépe obhájit sám.
Co podle vás dneska potřebuje ruský film ze všeho nejvíc? Kina? Peníze? Nápady? Diváky?
Okamžitě se nabízí odpověď, že peníze, ale já si myslím, že nám nejvíce scházejí nápady. Peníze jsou sice důležité, nicméně samy o sobě nestačí. A výhradně za sebe se vám přiznám, že kdybych chtěl já, Oleg Meňšikov, dnes investovat do ruského filmu, obávám se, že bych nenašel ani pět režisérů, kterým bych své peníze rád a s důvěrou svěřil. Ano, potřebujeme nové nápady, ale kdy přijdou, to nevím.
