Nezávislost prý automaticky neznamená, že by nepřijali velký studiový projekt. "Šedesát milionů dolarů člověk neodmítne, ale musíte být ve střehu. Mému kamarádovi se stalo, že dostal velkou nabídku, natočil film namířený proti autoritám, ale jaktěživo ho v kinech nikdo neviděl a jeho kariéra tak skončila. Každý filmař by rád využil peníze Hollywoodu, ale musí si to pořádně rozvážit a hlavně pak ohlídat," říká Kurt Voss hledající často náměty na hudební, rockové či punkové scéně.
Jeho kolega Jonathan Parker v alternativních kapelách sám hrál, byť téma pro svůj první celovečerní snímek čerpal úplně odjinud, z klasika Hermana Melvilla. "Jen blázen by zahodil tak zajímavou šanci," souhlasí s Vossem. "Snad jen kdyby šlo o snímek plný aut, honiček a výbuchů... nicméně reagujete vždycky na konkrétní nabídku." Proč tedy zatím dává přednost tvorbě mimo studia? "Protože po mně nikdo nechce konvenční postupy a nekouká mi přes rameno." Voss souhlasí: "Prostě si dělám film a nejsem ničím svázán, nemusím myslet na dvacet milionů, nebo dokonce na dvě stě milionů diváků, stačí mi jich milion. Nějaká distribuční cesta se vždycky najde, třeba video, kabelové televize, univerzitní kina - hlavně se to musí dostat k těm pravým lidem, které tenhle druh filmů zajímá."
V názorech si nezávislí notují, ale jinak prý uniformita na téhle scéně neexistuje. Původní model jejich filmů - jízda vlakem či na motorkách, sex, drogy a rokenrol - se rozrostla o další motivy, nezávislý film se zdaleka nepěstuje pouze v Americe, ani uvnitř Států už není jednotná fronta: "New York, lidé z východního pobřeží, razí víc městská témata, kdežto my Kaliforňané ze západního pobřeží se častěji věnujeme muzikantským látkám. Ale ani tohle neplatí bezvýhradně." Parker doplňuje, že samostatnou kapitolu navíc tvoří San Francisco, město ovlivněné impériem stvořitele Hvězdných válek George Lucase: díky jeho "výcviku" prý tu i nezávislí najdou ke spolupráci dokonalé profesionály v každém oboru, často lidi devatera řemesel.
Aspoň že v sarkastických postojích vůči politikům jsou jedno. "Volba Bushe má jedinou výhodu - přinese větší inspiraci pro punkery," směje se Voss. A Parker kontruje: "Ono to vyjde nastejno, Clinton měl zase rád dívčí kapely..."
Jeho kolega Jonathan Parker v alternativních kapelách sám hrál, byť téma pro svůj první celovečerní snímek čerpal úplně odjinud, z klasika Hermana Melvilla. "Jen blázen by zahodil tak zajímavou šanci," souhlasí s Vossem. "Snad jen kdyby šlo o snímek plný aut, honiček a výbuchů... nicméně reagujete vždycky na konkrétní nabídku." Proč tedy zatím dává přednost tvorbě mimo studia? "Protože po mně nikdo nechce konvenční postupy a nekouká mi přes rameno." Voss souhlasí: "Prostě si dělám film a nejsem ničím svázán, nemusím myslet na dvacet milionů, nebo dokonce na dvě stě milionů diváků, stačí mi jich milion. Nějaká distribuční cesta se vždycky najde, třeba video, kabelové televize, univerzitní kina - hlavně se to musí dostat k těm pravým lidem, které tenhle druh filmů zajímá."
V názorech si nezávislí notují, ale jinak prý uniformita na téhle scéně neexistuje. Původní model jejich filmů - jízda vlakem či na motorkách, sex, drogy a rokenrol - se rozrostla o další motivy, nezávislý film se zdaleka nepěstuje pouze v Americe, ani uvnitř Států už není jednotná fronta: "New York, lidé z východního pobřeží, razí víc městská témata, kdežto my Kaliforňané ze západního pobřeží se častěji věnujeme muzikantským látkám. Ale ani tohle neplatí bezvýhradně." Parker doplňuje, že samostatnou kapitolu navíc tvoří San Francisco, město ovlivněné impériem stvořitele Hvězdných válek George Lucase: díky jeho "výcviku" prý tu i nezávislí najdou ke spolupráci dokonalé profesionály v každém oboru, často lidi devatera řemesel.
Aspoň že v sarkastických postojích vůči politikům jsou jedno. "Volba Bushe má jedinou výhodu - přinese větší inspiraci pro punkery," směje se Voss. A Parker kontruje: "Ono to vyjde nastejno, Clinton měl zase rád dívčí kapely..."
