Na ledě a sněhu se vždy alespoň něco dělo, byť se "to" občas odvíjelo jen na monitoru v pozadí, dokud se hosté ve studiu nevypovídali.
Nadto během Turína padl mýtus, že sport nezajímá ženy. Podle průzkumů sice bylo u hokeje Česko – Slovensko dvakrát více mužů, ale ze dvou milionů fanoušků u obrazovky připadá na že- ny pořád nezanedbatelný podíl.
Což by si měli komentátoři zapamatovat, aby příště nepokoušeli zdejší toleranci. Na západ od Aše by jim u feministek neprošly výroky o čtyřicetileté "lyžařské babičce" či srovnání ženského hokeje s "normálním mužským".
Ovšem na strašení západní představou takzvané korektnosti máme pár let času, podstatnější je, co se bude vysílat dnes. Odborníci olympijských pořadů jako jeden muž slibovali, že "stát se může cokoliv" – sice se zpravidla nestalo nic, ale mohlo!
Kdežto teď jsme zpátky v bezčasí bez šancí: což se může něco přihodit v estrádě, seriálu nebo v nové umělé reality show Můžu u vás přespat?, která bezostyšně těží z kombinace pořadů Prásk! a Výměna manželek?
Přesto či právě proto se od zítřka nabízí pořad století: rada pro televizní vysílání by měla konečně rozhodovat o licencích k digitálnímu vysílání, na něž vyhlásila výběrové řízení už předloni v listopadu. Bohužel přímý přenos hlasování se neplánuje a výsledek opět nemusí padnout.
Jak a proč vůbec sledovat takové vleklé vyhlašování vítězů po česku? Protože není jiná možnost než se dívat radním pod prsty. Úzký sbor rozhodčích udá výsledky televizních voleb na příští roky, aniž se zeptá diváka, jestli chce plnohodnotnou profesionální soutěž s ospalými stávajícími stanicemi, nebo nápady jako křesťanskou televizi placenou ze sbírek v kostelech, televizi pro ženy, pro děti či vysílání pro bezdomovce.
To všechno jsou návrhy, které leží na stole. A jenom divák může radě poradit, že program se vymezuje tematicky, že existuje televize hudební, filmová, sportovní, dokumentární nebo plnoformátová, to jest zahrnující všechny typy pořadů, ale sotva se dá budovat podle skupin, sdružení a spolků. Pak by mohli chtít svou stanici svobodné matky, myslivci, buddhisté – a nakonec by se všichni dívali na totéž. Totiž na olympiádu.
