Od komedií Probudím se včera nebo Miluji tě modře, které jste natočil před lety, je k vašemu poslednímu, intelektuálně laděnému dokumentu o Milanu Kunderovi poměrně daleko. Jak se to všechno seběhlo?
Jak už to tak bývá, náhodou. Když jsem začal koketovat s filmem, chystal jsem se začít těžkým dramatem podle knihy Dvorní šašci Viktora Fischla. Teď po mnoha letech mám konečně scénář. Dlouho se totiž nedařilo najít scenáristu, který by tuhle výsostně literární látku dokázal převést do filmové podoby. Jenže mám na triku produkční firmu a k zajištění příjmů jsou komedie zkrátka nejlepší. Navíc mě těší i jako diváka. Sám jsem rád chodil na filmy s Louisem de Funèsem stejně jako na Bergmana do filmového klubu a nepohrdnu ani akčním filmem. Nakonec vždycky rozhodne čas, které filmy obstojí a které ne. A dnes se hraje jak Bergman, tak Funès. Nejhorší je, když někdo natočí film, vyšťaví se na několik let, a ten snímek přitom nikoho nezajímá.
Já třeba aktuální záběr Milana Kundery mám. Ale vím, že si nepřeje, aby byl zveřejněný, a tak zůstane hezky na disku.
