V obou případech jde o mladé tvůrce, režisér Úsvitu Matěj Chlupáček oslaví za rok teprve třicítku, tvůrce Citlivého člověka Tomáš Klein se narodil krátce před sametovou revolucí.
Shodně také za sebou mají po jednom celovečerním snímku, Chlupáček drama Bez doteku, Klein coby spolurežisér dokončil po smrti Jana Němce jeho životopis Vlk z Královských Vinohrad.
V neposlední řadě jejich novinky spojuje fakt, že po karlovarské soutěži navzájem změří síly v podzimních kinech a že obsahují dobové odkazy, ačkoli každý jinak a z jiné éry národních dějin.
Kde se láme Úsvit
Příběh z roku 1937, v němž těhotná budoucí lékařka provází manžela do tatranského podhůří, kde budují moderní pobočku zlínského Baťova podniku, má na jedné straně podmanivou výtvarnou podobu, na straně druhé však chatrnou dramaturgii.
Začíná totiž jako napínavá detektivka s lehce noirovým nádechem, ale zhruba v půli se náhle zlomí v jiný žánr, kde se z detektiva v sukních stává Matka Tereza a kde se na folklorním pozadí slovenské vesnice řeší téma intersexuality.
 |
I když ve finále se lidské šablony dobra a zla příjemně zrelativizují, zůstává pochybnost o zjevně spekulativní sázce na celosvětově módní tematiku. Současně však Úsvit pomyslně „láme“ i publikum, podle festivalových polemik se zdá, že vlídněji jej přijímají mladší generace, zatímco ti starší poukazují na účelové prvky včetně komunistů coby obětních beránků.
Výstřední Citlivý člověk
S filmem Citlivý člověk se to má přesně naopak. Je méně konvenční, tudíž divácky o něco nepřístupnější, ale zato dokazuje, že i zdánlivě neuchopitelná poetika románu Jáchyma Topola se dá na plátno převést a zvolenou stylizaci drží bez výkyvů od první do poslední vteřiny.
Jen je třeba ji přijmout s vědomím, že bizarní až krajní vidění panoptika zmaru pramení z pohledu dítěte, staršího potomka novodobého kočovníka, porevolučního zkrachovance, jemuž manželka v dokonalé zkratce Tatiany Dykové hned v úvodu připomene, že jejich svobodné divadelní putování Evropou nemělo zrovna úspěch a že jeho disidentská pověst má prozaičtější pozadí.
Zkoušel jsem češtinu, ale málem volali záchranku, vtipkoval McGregor s cenou |
Tady k politickému zasazení stačí pár vět, pak už se odehrává road movie otce se dvěma syny, z nichž starší, němý, podává neskutečný výkon a mladší je ještě v peřince. Samozřejmě jako každý příběh o cestě nese v sobě i Citlivý člověk zradu nekonečnosti, neboť potkává další a další podivínská až výstřední stvoření, žijící mimo systém a čas.
Ovšem občasné plýtvání metráží a sebeopájení obrazovou manýrou je společné oběma projektům podobně jako velkorysost výpravy, zajímavá práce s hudbou, kamerou či střihem a v neposlední řadě herecké výkony.
Herecké šance
Jestliže Úsvitu kraluje Eliška Křenková, humor mu dodává ve vedlejší roli Martha Issová a záhadnou démoničnost Milan Ondrík, pak Citlivý člověk je fascinujícím návratem Davida Prachaře v hlavní roli.
Kdykoli z histrionského patosu přechází do rozšafného civilu při setkání s ještě většími šílenci, nebo když na troskách rodinné existence staví vzdušné zámky šťastné budoucnosti, určitě si porotci Prachařovo jméno ve svých poznámkách zaškrtnou.
Nicméně hlavní soutěž má za sebou teprve třetinu, takže šance tuzemských filmařů se musí brát s rezervou.
