Jednu zásluhu však Křižanovi nikdo nevezme. Jeho Justice byla prvním polistopadovým seriálem, kde skutečně o něco podstatného jde, dílem, které se nevyhýbá silným mravním a morálním konfliktům, naopak je cílevědomě vyhledává. Na rozdíl od milých obrázků rodinné pospolitosti, na zámku nebo na ranči, Křižanův seriálový debut rýpe, pokouší, znepokojuje a provokuje. A nevadilo by, že černou barvu tu přebíjí vždycky ještě černější, že nenabízí záchytná světélka pravdy, která dojemně vítězí. Sice mnohý divák asi vzdal přívaly beznaděje, ale chce-li seriál léčit společnost, pak ať ordinuje elektrošoky, hořké pilulky a klystýry - lživé pohádky neuzdravují.
Jenže co má v publicistice ráznost a břit, v modelové stavbě seriálu vyhlíželo jako klišé. Dnes už je marné vyvolávat z minulosti ono zrádné "jaké by to bylo, kdyby..." Kdyby látku točil důvtipnější a náročnější režisér než Martin Hollý, který pouze trpně aranžoval výstupy i figurky na běžícím pásu, jako by musel každý díl stihnout za pět minut a pět korun. Kdyby mezi herci nečněl rozdíl několika ligových tabulek, smytý výhradně skutečností, že v pravém slova smyslu tu nehrál nikdo - všichni spíš "účinkovali". Kdyby postavy nepromlouvaly v doslovných "hodných" nebo "zlých" proklamacích, kdyby vyšetřovatelé nepózovali v zářivém sáčku zbohatlických playboyů a kladní hrdinové naopak decentní kravatu nesvlékali ani doma. Kdyby si autor odpustil osobní libůstky, ať už odkaz na Davida Lynche, či snový motiv sokolníka - ze spotřebního žánru totiž takové "lepší" hříčky, ať je má autor seberadši, čouhají jak sláma z bot. A kdyby rozumný dramaturg nerozumné motivy škrtal aspoň poté, co je režisér ztvárnil na způsob prvního školního cvičení s umělou mlhou.
Seriál tedy za téma zaslouží jedničku, ale za výslednou podobu sotva trojku - a to ještě daleko slabší známku, která by patřila realizaci, zvedá zpět nahoru silné Křižanovo novum: zpráva o profesním cynismu. Nejde o hrubě arogantní výrazivo estébáků či komunistických pohlavárů, jež bohužel neznělo vůbec přemrštěně, ale o druh oné cynické hantýrky, která existuje uvnitř každé profese, od lékařů po novináře. Někdy je to póza, jindy nutná sebeobrana před přílišnou osobní angažovaností, ale Křižan přesně postihl i horší stránku neviditelných odborných postojů: neúctu, pohrdání, povýšené vtipkování či blahosklonnou bagatelizaci případů "kus jako kus" - jako by se tu nerozhodovalo o osudech živých lidí.
|
Na lavici obžalovaných justice (Česká televize 1999) | |
| režie | Martin Hollý |
| námět a scénář | Jiří Křižan |
| hrají | Jakub Špalek, Jakub Wehrenberg, Taťána Medvecká, Luděk Munzar, Jiří Novotný a další |
|
Repríza posledního dílu dnes v 9 hodin na ČT 2 | |
