Z filmu Muž z Londýna | foto: NFA

Krobot přehazuje výhybky v thrilleru od stvořitele komisaře Maigreta

  • 1
Pod názvem Muž z Londýna se tají nezvyklá tvůrčí sestava. Hlavní roli ve filmu, který má v úterý pražskou premiéru a od půli ledna bude putovat kiny v rámci přehlídky Projekt 100, vytvořil český herec a režisér Miroslav Krobot; jeho filmovou manželku hraje oscarová britská hvězda Tilda Swintonová.

Navíc maďarsko-německo-francouzský psychologický thriller, jejž natočil maďarský filmař Béla Tarr, vznikl podle novely Belgičana Georgese Simenona, stvořitele postavy komisaře Maigreta.

Děj se odehrává na francouzské půdě, točilo se i na Korsice a od svého startu roku 2007 v Cannes projel film natočený za šest milionů eur festivaly od New Yorku přes Sao Paulo až po Karlovy Vary, kam dorazil předloni.

Má v sobě tajemství

Před třemi lety, kdy Muže z Londýna teprve dokončoval, zastavil se Tarr na pražském Febiofestu. "Krobot má v sobě jakési tajemství," vysvětlil tehdy, proč si vybral českého herce.

Z filmu Muž z Londýna

"Já ani nevím, jak si mě vlastně našel," doplnil Krobot. Hostoval tehdy s divadlem v Budapešti, jistý Tarrův kolega přivedl režiséra na představení, aby si prý Krobota prohlédl, po jisté době se ti dva potkali ještě na festivalu v Nitře – a teprve poté Tarr nabídl Krobotovi roli.

Protichůdné reakce

V Muži z Londýna představuje Krobot železničáře, jenž obsluhuje výhybky ve francouzském přístavu. Jedné noci se stane náhodným svědkem vraždy a z místa činu si odnese kufr plný britských bankovek.

Hodlá jimi vylepšit sociální situaci své rodiny, zejména dcery, která konečně může opustit svou ponižující práci. Do města je však povolán zkušený policista, aby zločin vyšetřil.

Z filmu Muž z LondýnaZ filmu Muž z Londýna

Temný snímek má i pohnuté pozadí. Jeho původní producent Humbert Balsan spáchal v roce 2005 sebevraždu, takže režisér musel výrobu posunout a najít jiné zdroje financí.

Nebylo to snadné, neboť Tarr má úspěchy spíše umělecké než divácké. Ani Muž z Londýna nejde publiku hladce vstříc: trvá sto čtyřicet minut, je černobílý a minimum slov vynahrazuje dlouhými pomalými záběry v čele s úvodním dvanáctiminutovým.

Vzbuzuje tudíž rozporné reakce: už v Cannes jedni pískali, jiní se rozplývali nadšením. V Sight and Sound psali o Tarrově dalším "nekompromisním" výsledku a v Cahiers du cinéma o "dramatu nicoty".

V Česku se distribuce menšinového snímku ujal Národní filmový archiv, který po skončení Projektu 100 bude jeho kopii půjčovat filmovým klubům a občanským sdružením.