Kinsey

Kinsey - Fotografie z nového filmu Kinsey | foto: HCE

Kinsey mluví o sexu otevřeně

Od filmu, na jehož premiéře řeční sexuolog Radim Uzel a předvádějí se erotické hračky, kdekdo čekal senzaci. Jenže Kinsey, ač líčí osud muže, jenž změnil vnímání sexu, senzace nepěstuje. Ani filmové, ani ty podprahové.

Režisér a scenárista Bill Condon se Kinseym čestně postavil po bok jiným životopisům letošní oscarové bitvy, od Letce po Hledání Země Nezemě.

Což znamená, že Kinsey představuje film inteligentní, zajímavý, vyrovnaný, nicméně nikterak novátorský. Condon vypráví tradičně, hlídá si pečlivě retrostyl i herce v čele s Liamem Neesonem, dlouho sbírá body smíchem, než si dovolí trochu sentimentu, zkrátka filmařsky uspokojuje, ale nepřekvapuje.

S obdobnou rozvahou se Condon chová i vůči třaskavému obsahu. "Pojďme mluvit o sexu," vyzval profesor Alfred Kinsey před šedesáti lety šokovanou Ameriku – a pokud jde o volbu slov, je scénář vskutku stoprocentně otevřený.

O sexu se tu hovoří naplno, bez vytáček, avšak s akademicky věcným nadhledem vědce nebo – ještě lépe – s odstupem daným chytrým humorem.

Nicméně sex zprostředkovaný obrazem má podobu čistou až zdrženlivou.
Hluboká poklona patří Lauře Linneyové v roli Kinseyho manželky či Peteru Sarsgaardovi, jenž ztělesnil jednoho z vědcových kolegů.

Nicméně hlavní prostor má pochopitelně Neeson, přitažlivý muž s vizionářským kouzlem, přitom stále tak trochu profesorsky potrhlý.

Condon mu předepsal živnou půdu nejednoznačnosti. Jeho Kinsey chce sice pomáhat lidem zmateným vlastní sexualitou, ale možná i chladně kalkuluje: Dvacet let zkoumám hmyz zvaný žlabatky a nikdo mimo znalce to neocenil, čím bych se tak proslavil?

Podobně lze brát Kinseyho nevěry a pokusy se skupinovým sexem "v zájmu vědeckého výzkumu". Přesvědčuje, že v nich není nic osobního, ale může to být jen alibistická zástěrka – přinejmenším v očích ženy. která si v půvabné scéně vyzkouší, jak přijme stejné chování od ní.

Vztah Kinseyových vůbec tvoří nádhernou kapitolu, od neohrabané svatební noci přes něžné spojenectví vtipu a intelektu až k lásce, o níž se téměř nemluví, přesto jí film dýchá.

Sebevýstřednější, leč akademicky vedený život neposkytuje Condonovi možnost předvádět svou obraznost, přesto se párkrát "utrhne". Třeba když snímá sbírku tisíců žlabatek na špendlících jako nekonečný hřbitov válečných hrdinů nebo volí stylovou grafiku znázorňující Kinseyho výzkumy po celých Státech.

Bohužel riskantní hra, kterou rozpoutal, se v závěru vydá cestou všech životopisů, již vroubí zneuznání, pochyby, nemoc, cituplné vyrovnání.

Ale jinak je Kinsey solidním filmem o "lechtivé" látce v balení pro vysokoškoláky. Jak by asi obstál coby sexuologické školení učňovských výprav s jejich siláckými glosami?

,